Pátečník Jaromíra Slomka
Sláva vlasti, císaři
11.12.2015 06:10 Glosa
V Akademii věd přemýšleli, jak by (si) důstojně připomněli letošní 125. výročí založení této instituce. Přišli na leccos, také na to, že vydají knižní soubor perokreseb významných českých vědců a umělců 19. století. Proč ne.
Ta kniha nese výmluvný titul Slavní i zapomenutí a upřesňující podtitul Čeští vědci a umělci 19. století v kresbách Maxe Švabinského a Arna Naumana. Název, jak patrno, je stvrzen už těmito dvěma jmény: první patří muži "slavnému", druhé "zapomenutému". Věc je však složitější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Aktuální svazek v čisté (typo)grafické úpravě Jana Franty (167 str.) připravili pro Nakladatelství Academia editoři Vlasta Mádlová a Josef Tomeš. Shromáždili 69 portrétů a dílem sami napsali, dílem od svých spolupracovníků získali odpovídající počet slovníkových hesel. Ta pak zredigovali a dali jim víceméně shodnou fazonu. Čtenáře zarazí poměrně vysoký počet autorů těchto medailonů, jako kdyby nemohl jeden člověk napsat literáty (Erben, Havlíček, Klicpera, Němcová, Neruda, Šafařík, Vrchlický...), druhý hudební skladatele (Dvořák, Fibich, Smetana...), třetí výtvarníky (Aleš, Josef Mánes, Quido Mánes, Marold...) a čtvrtý vědce (Purkyně, Seydler, Weyr...). Místo čtyř či pěti autorů však na tomto stručném slovníku pracovalo šestnáct lidí: Marie Bahenská, Jan Boháček, Daniela Brádlerová, Věra Dvořáčková, Pavel Fabini, Martin Franc, Jan Hálek, Milena Josefovičová, Hana Kábová, Martin Klečacký, Helena Kokešová, Miroslava Květová, Adéla Jůnová Macková, již uvedená Vlasta Mádlová, Tomáš W. Pavlíček a již uvedený Josef Tomeš. Ale asi pro to byl důvod.
Kniha "sestává ze dvou částí. První z nich tvoří sbírka 49 perokreseb Maxe Švabinského, určených pro Památník na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848-1898, který vydala v roce 1898 Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, druhou pak soubor následně vzniklých 20 kreseb, které provedl s největší pravděpodobností Švabinského žák Arno Nauman kreslířským stylem svého učitele a které zobrazují členy čtvrté (umělecké) třídy České akademie věd a umění".
Docela zábavná je historie onoho holdu Jeho Veličenstvu, člověku, o němž napsal Masaryk v roce 1916, že si naprosto nezasloužil být pověřen mocí. Když se blížil rok 1898, čeští vědci si naopak mysleli, že si naprosto zasloužil být pověřen mocí, a tak už roku 1895 "zazněl na schůzích jednotlivých tříd České akademie návrh, že by bylo vhodné oslavit blížící se padesáté výročí panování císaře Františka Josefa I." Přišel s tím Josef Hlávka, věc se, jak je v Čechách zvykem, opakovaně projednávala, vznikla speciální komise atd. V říjnu 1896 vyzvalo prezidium České akademie věd a umění jednotlivé třídy, "by práce bez odkladu se počaly a postupovaly způsobem zajišťujícím tomuto podniku Akademie žádoucí zdar". A kdo zobrazí osobnosti, pro jistotu již mrtvé? Volba padla na mladého Maxe Švabinského, ani ne pětadvacetiletého. Snad proto, že roku 1897 portrétoval prezidenta České akademie Josefa Hlávku a jeho manželku? Asi ano. Švabinský je tedy jasný, jeho autorství je nesporné. Oněch dvacet dalších portrétů vytvořil snad Arno Nauman (1887-1959), editoři k tomuto tvrzení s malým otazníkem dospěli po prostudování účetních deníků České akademie věd a umění z roku 1912 a následujících let. Věřme, že mají pravdu.
Je jisté, že žák napodobil učitele zdařile a na dvojí autorství by laik bez upozornění snad ani nepřišel. Tedy pěkná obrazárna. Texty se však bez chyb neobešly. Jednou se píše Słowacki, podruhé Slowacki, zbytečně starým pravopisem je tu zmínka o "otorhinolaryngologii" (už dávno stačí otorino...), z Jana Kollára je Ján Kollár, jak si ho rádi píší Slováci, vem to čert, když ale čteme, že sochař Josef Mauder vystoupil na schůzi 5. listopadu 1895, a o pár řádek níže je uvedeno, že zemřel roku 1893, tušíme, že tady něco nehraje. A dorazí nás autor hesla František Ladislav Čelakovský (+ 1852): po jeho ujištění, že básník byl otcem "botanika Ladislava Čelakovského (1863-1916)", raději už v čtení nepokračujeme, což má svou výhodu - můžeme se plně soustředit na obrázky.
P. S.
Do Památníku na oslavu... zařadili stateční akademici roku 1898 i portrét Karla Havlíčka Borovského. Snad aby se Jeho Veličenstvo ve Vídni chytlo za nos, že mu kdysi podepsalo Brixen? Nultý odboj.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.