Pátečník Jaromíra Slomka
Šmírbuch je tu zase

V novém vydání přichází pozoruhodný důkaz o lexikálním a frazeologickém bohatství našeho mateřského jazyka, "slovník nekonvenční češtiny", který jeho autor Patrik Ouředník nazval Šmírbuch jazyka českého (co vydání, to jiný nakladatel, nyní VOLVOX GLOBATOR).

Pan Ouředník (nar. 1957), básník, prozaik, esejista a překladatel (i kdyby nepřeložil nic jiného než Queneauova Stylistická cvičení, tak klobouk dolů), asi tuší, že se svým lexikonem nemůže být nikdy hotov, ostatně titulní slovo "šmírbuch" znamená (či spíše znamenalo) v úřednickém slangu pomocnou účetní knihu, "která není čistopis" (jak praví Příruční slovník jazyka českého, viz).

Je-li počet beletristických děl, ať původních, ať přeložených, v nichž se slang a argot vyskytuje, konečný (autor svůj záběr vymezil roky 1945 a 1989), "terénní sběr", který prý poskytl "dvě třetiny materiálu", je naopak neukončitelný; kdyby lexikograf i dnes mezi lidmi zjišťoval, jak se tu mluvilo "před listopadem", nikdy nemůže mít jistotu, že shromáždil "všechno".

S oním časovým ohraničením (především horním, ale vlastně i dolním, excerpován je třeba Jaroslav Hašek) je ovšem svízel. Zatímco o některých slovech můžeme najisto říci, že do konce 80. let vzniknout nemohla (příklady buďtež třeba "modropták" či "Babišistán", ani jedno z nich ovšem ve Šmírbuchu není), u takového "bukanýra" (podle pana Ouředníka synonymum pro trampa) už asi nevystopujeme, kdy byl přenesen na homosexuála (tento významový posun Šmírbuch nezaznamenává, homosexuál je tam pojmenován jako "buzik", "buzerant", "teplouš"..., nově od posledního vydání třeba i jako "homokláda", leč jako "bukanýr" nikoli).

Od minulého vydání (Paseka 2005) je ve Šmírbuchu mimo jiné slovo "nynál". Autor jím rozšířil bohatou synonymickou řadu výrazů označujících mužský genitál. Pravděpodobně je neslyšel v pivnici, v ústech lidu nežije, objev učinil v básnické knížce Jiřího Koláře S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem, z níž cituje kontext. Svazeček byl vydán roku 2002, jenže nikoli jako novinka, šlo o přetisk bibliofilie z roku 1938; co pak s vymezením 1945-1989?

A podobně je to s letošními doplňky. Pan Ouředník například rozhojnil pojmenování ženského pohlavního ústrojí o "balalajku", "blumu" "doupě", "fifinu", "harfu", "harmoniku" "klaviaturu" atd., ale kdy a kde k těm slovům přišel, neříká. Potkal se s nimi snad už před rokem 1990, avšak vzpomněl si na ně až dnes? Nebo jsou to kvítka rozvitá na palouku češtiny teprve v časech postkomunistických? Těžko říct.

Při listování Šmírbuchem čtenář vidí, že tento "slovník synonymicko-asociační", jenž je "poutavým a současně zábavným zdrojem poučení o jazyce a dokladem o nevysychajícím prameni jazykové tvořivosti" (Renata Blatná v Naší řeči č. 2/1993), časovou ohrádku mnohokrát hravě přeskakuje, leč nečiní tak systematicky. Heslo Cikán, Rom je dnes rozšířeno proti předchozímu vydání ze 40 synonym ("bigoš", "cigoš", "pigoš"...) na 51, nicméně "hnědočech" ("Hnědočech"?) mezi nimi schází. Heslo Cizinec naopak rozšířeno není; nechce se věřit, že by pan Ouředník nikdy neslyšel v českém prostředí slovo "Arabáš" nebo "Japončík". Podobně v hesle Peníze postrádáme dnes běžné výrazy "míč" a "mega". Ale budiž, tato synonyma milionu jsou plody posledního čtvrtstoletí (stejně jako "ajťák", "bezďák", "mekáč", "píárista", "sekáč" a stovky dalších slov, jež Šmírbuch pomíjí). V hesle Voják však "drop" (voják prvního ročníku) a "špagi" (absolvent VŠ se zkouškou na vojenské katedře) prostě být musí, patří do let 1945-1989 sine dubio, podobně v hesle Hudební nástroj nestačí u (tahací) harmoniky "potápka" a "fňukna", není důvod ignorovat "zednický piano" či "dršťky"/"držky".

Pan Ouředník by se měl rozhodnout, co se Šmírbuchem, obsahujícím "16 tisíc slov a obratů", dále dělat. Buď už ho nechat, jak je, a odolat pokušení případná další vydání doplňovat o náhodné nálezy, nebo zrušit horní časovou hranici a naopak ho systematicky sytit novými výrazy. To by si žádalo několikaletou práci na plný úvazek a znamenalo by to také sledovat odbornou literaturu a čerpat z ní, vědět třeba o práci Dalibora Záruby Ostravski slovnik (2007), hlavně však o novém vydání Slovníku české frazeologie a idiomatiky (2009), jež přineslo zcela nový čtvrtý díl: Výrazy větné.

A ještě drobnost. Kostru pro slangismy a argotismy tvoří heslář spisovných výrazů (od Absolvovat, uskutečnit přes Opíjet se až po Žvanit), to je v pořádku, snad jen místo Uvíznout ať tam příště stojí Uváznout. Bude-li nějaké příště.