Každý vysokoškolák jistě vzpomene na přinejmenším některé přednášky, během nichž přednášející zmateně blekotal přesně to, co se dalo mnohem rychleji a jasněji vyčíst z dostupné knihy nebo skript. České vysoké školství je až na výjimky bohužel založeno na modelu, kdy studenti sedí na přednáškách, při nichž nezřídka z donucení vyslechnou nesrozumitelné, nezajímavé a úmorně dlouhé monology. Pak si seženou poznámky od snaživějších spolužáků, naučí se je zpaměti a za jejich recitaci obdrží vysokoškolský titul. Po hospodách potom kroutí hlavou, k čemu že jim to studium vlastně bylo. Aplikace získaných vědomostí? Veškerá žádná.
Kupodivu to jde i jinak. Profesor Utpal Banerjee z Howard Hughes Medical Institute (HHMI) vedl na University of California v Los Angeles výuku funkční genomiky. Banerjee je jedním z dvaceti profesorů HHMI, kteří v roce 2002 obdrželi granty po jednom milionu dolarů na pozvednutí vysokoškolského studia biologie. Spolu s několika svými doktorandy vedl skupinu 138 studentů odpovídajících našim studentům bakalářského a magisterského stupně studia.
Banerjee a jeho skupina místo biflování molekulární biologie spojili výuku s výzkumem. Během svého projektu prohledali genom octomilky a identifikovali celkem 501 genů nezbytných pro normální vývoj octomilčího oka. Studenti si nejprve vyslechli několik teoretických přednášek, pak experimentálně křížili octomilky a výsledky analyzovali v počítačové laboratoři. Jako průběžnou zkoušku pak sestavili žádost o grant na to, co právě dělali. Při závěrečné zkoušce shrnuli své výsledky formou vědeckého článku.
Nešlo o nic snadného. Zjistit, které geny jsou nezbytné pro vývoj určitého orgánu, není jen tak. Potíž je v tom, že když se vývojový gen zmutuje, tak se to pravděpodobně projeví na mnoha místech v těle a dotyčný tvor umře už jako embryo, aniž je vidět, co vše by tato mutace způsobila. Oko octomilky není výjimkou. Banerjeovi lidé ale použili jeden lstivý molekulární trik, díky němuž omezili mutace jenom na oči octomilek, a nakonec úspěšně získali spoustu zajímavých výsledků. Výstupy projektu uveřejnil prestižní vědecký on-line časopis PloS Biology. Studenti byli nadšeni a řada z nich prohlašovala: Banerjee změnil naše představy o kariéře. V dobrém slova smyslu, pochopitelně.
V českých poměrech je něco takového vzácné. Studenti se často dostanou k vědě až ke konci studia, někdy ani to ne. Přitom různé průzkumy naznačují, že právě po tom mnozí na počátku studia prahnou: být členem týmu, být při tom. Jinde to jde. Nejžhavější vědecké novinky z celého světa mají až příliš často na svědomí studenti, kteří ještě nedosáhli magisterského či doktorského titulu...
Ještě horší je, že naše školy obvykle nenaučí vědce manažerskému stylu práce ani poutavému a přehlednému prezentování vlastních úspěchů. To se s nimi táhne celý život. Prokletím české vědy je dabing zahraničních filmů nebo čeština v počítačových hrách. Moderní věda se totiž odehrává v angličtině.
Česká věda neumí poskytnout motivaci čerstvým absolventům, kteří ji potřebují nejvíce – rozhodují se, co s načatým životem. O ně je potřeba bojovat, ale není to snadné. Jak přilákat mladé nadějné odborníky se zkušenostmi z ciziny, když jim kromě zakyslých obličejů v podstatě nemáme co nabídnout? Takový člověk prakticky ani nemá šanci dostat peníze a laboratoř na svůj výzkum, aniž by se musel doprošovat nějakého ctihodného profesora, který by jeho práci skryl pod ochranná křídla.
Řada lidí cítí jako velkou překážku složité financování vědy. Příliš mnoho rozpočtových kapitol vede k nepřehlednému rozdělování peněz. Ty se často vypaří, aniž se za ně dělá kvalitní věda.
Chybějí granty střední ráže. Buď lze totiž získat granty malé, které na pořádný moderní výzkum nestačí, nebo se ucházíte o megagranty v hodnotě stovek milionů – v takových případech však jedinec nemá šanci a i spojené týmy laboratoří musejí hodně bojovat. Získané peníze se pak rozpustí v nevyhnutelné administrativě. Nic mezi tím ve světě českých grantů nenajdete.
Na několika pracovištích se u nás provozuje věda par excellence. Moderní, dravá, zajímavá. Vědecké osobnosti s mezinárodní prestiží se zde v různých oborech také najdou. Možnosti by tedy byly. Pokud chceme ve světové vědě uspět, budeme s tím mít ještě hodně práce.
Ilustrace: Martin Velíšek
