Přeji-li svému sousedovi, aby mu chcípla koza, je to něco proklatě jiného, než když mu ji sám otrávím. Naše represivní orgány ale tuto jemnou nuanci ne a ne pochopit a raději si tak trochu zkoušejí hru na policejní stát.
Na Facebooku kdosi v reakci na hokejový mač Česka se Slovenskem vytvořil stránku s názvem "Modlíme se za leteckou havárii slovenského hokejového týmu". Recesisté? Pitomci?
Je to věc názoru, hranice humoru, nota bene černého humoru, jsou velice individuální. Jednomu by přišlo za hranou přát prezidentovi kopřivku, jiný se náramně baví při četbě časopisu Sorry, kde se to jen hemží "politicky nekorektními" vtipy na adresu invalidů, národnostních menšin nebo zesnulých, u nichž se zdaleka nectí přikázání "o mrtvých jen dobře".
Normální reakcí sebevědomého a svéprávného člověka je zasmát se tomu, co ho baví, a povznést se nad tím, co už je za hranicí jeho vkusu. Reakcí české policie je zahájit vyšetřování. V tomto případě se autory zmíněné stránky pokusili vystopovat - snad z nedostatku jiné práce - policisté z oddělení informační kriminality. A když se jim to nepovedlo, stránku alespoň znepřístupnili.
Dryáčnický web je tedy nefunkční, policie si udělala čárku a autoři provokativního dílka si zítra vytvoří stránku novou, třeba právě s názvem "Přejeme Václavu Klausovi kopřivku".
Smějí náckové myslet?
Věcně vzato blbina, která ale také mohla nabrat úplně jiný vývoj. Právě dnes má totiž Obvodní soud pro Prahu 1 znovu projednávat kauzu dvou nacionalistických či neonacistických činovníků Patrika Vondráka a Michaely Dupové. Dva mladí lidé strávili více než rok ve vazbě za trestné činy zhruba toho formátu, že si vyrobili a následně vylepovali samolepky, které propagovaly organizaci Národní odpor a její ideje.
Bylo by tématem na tlustou studii nebo vědeckou konferenci, zda má stát svými represivními údy trestat názory lidí a rozpouštět (nevhodné?) politické strany. A je zčásti pochopitelné i to, že evropské stigma světové války a nacismu nás vede po trochu jiné cestě než třeba Spojené státy, které vůbec neznají verbální trestné činy. Ale držet někoho rok ve vazbě - a pak ještě léta vláčet po soudech - za to, že si vyrobil samolepky, jakkoliv zhůvěřilé, nebo se zúčastnil pokojného koncertu, je vysoce nemravné! Hlavně proto, že to podkopává elementární důvěru ve svobodný stát, tedy stát, který respektuje svobodu smýšlení a projevu.
Demokraticky si lze samozřejmě odhlasovat cokoliv. Třeba že kdo přeje leteckou havárii slovenským hokejistům, má jít na deset let bručet. Svoboda se ale od demokracie liší tím, že se o ní nehlasuje - ta buď je, anebo není.
