Očima Martina Hekrdly
Systém na H...

Nedá se nic nic dělat: pokud jde o kauzu H-System, vulgarity přicházejí na mysl samy, smekají se po jazyku a venku pak skáčou kaluž nekaluž. A zdaleka ne až od této středy 25. září, kdy Nejvyšší soud rozhodl, že manažeři firmy H-System Jaroslav Vítek, Jaroslav Eliáš a Ladislav Tůma, kteří v 90. letech vytunelovali mnoha klientům úhrnem asi miliardu korun, nebudou za svůj čin v důsledku Klausovy prezidentské amnestie - přesněji: abolice - potrestáni. A rozhodně nenahradí způsobenou škodu. Zásada Nechť zhyne svět, ale nechť je naplněno právo dospěla verdiktem k příšerné doslovnosti.

V meritu věci soud ovšem nerozhodoval, jeho úkolem bylo posoudit dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten žádal, aby Klausovo požehnání pro jeden z pilných cechů typicky českého transformačního zlodějstva nebylo aplikováno. Soud mu nevyhověl a tato konkrétní kauza tím končí. Řečeno popravdě, všechny už nudila. Kromě postižených a ovšem také lidí, kteří byli čtrnáct let takříkajíc vláčeni po soudech. Skoro tak dlouho jako katedrála svatého Víta...

Všechno začalo už před dvaceti lety - a to přesně, tedy v roce 1993 -, kdy firma H-System vznikla, přišla se stejnojmenným projektem H-System (asi Cimrmanův "absolutní rým"). Šlo o výstavbu levných bytů i rodinných domků pro - na prahu svobody natěšené - "středňáky", kteří se nechali po stovkách nalákat. Domků H-System postavil asi jen tři desítky, na nohy pak vztekem okradenou tisícovku a mnoho dalších před televizními obrazovkami krajním pobouřením. Miliony lidí tehdy poprvé napadla kacířská otázka: "Tak takhle si představují tu JEJICH svobodu?" Firma v roce 1997 zbankrotovala. O dva roky později začalo trestní stíhání. Hlavní viník, Petr Smetka, byl odsouzen v roce 2004 na dvanáct let. Ty si možná celé neodkroutí, bude-li propuštěn na podmínku (jak o tom letos v červnu už rozhodl soud, zatím nepravomocně).

Už tohle vypadá jako bezzubá spravedlnost a zároveň nespravedlnost. A to i ve smyslu nabízející se otázky: Jak to, že jen Smetka na vlastním hřbetě táhl sám a natvrdo kříž za tak rozsáhlý, mnohohlavý a drzý systém se spoustou "příručích"?

Sen o domově

Na osudech Vítka, Eliáše a Tůmy se odpůrci vlekoucích se soudů a přísní strážci presumpce neviny sprostých obžalovaných" (řekl by asi Cimrman) pokoušejí obhájit Klausovu abolici jako prý rozumné řešení. "Pokud se věc vyšetřuje příliš dlouho, pak je zřejmé, že o spáchání trestného činu existují pochybnosti a ty se nedaří rozptýlit," napsal jeden z proklausovských "abolicionistů", publicista Martin Švehla.

Jenže ono SE nevyšetřovalo, ono SE už ("Kdo je to Pan SE?" ptával se Petr Nečas, jinak dlouho pan Čistý) v případě těch zbylých tří mušketýrů H-Systemu soudilo. Šlo už jenom o to, jakou stanovit "pálku" pro zbytek Smetkových manažerů. Vždyť ti tři se Smetkou shrábli od klientů skoro miliardu, dalších téměř 470 miliónů si vypůjčili a většinu z takto získané půl druhé miliardy korun jednoduše, prostě a okamžitě - a to byl jediný důvod nerealizovaného projektu - rozkradli. Soudní tahanice mezi státním zastupitelstvím a soudy různých stupňů se točila už jen kolem toho, že podmíněný trest je pro ně příliš mírný. Nejvyšší soud žádal tresty tvrdší. O otázce viny nebyl již žádný spor.

Nu což, teď už jsou mládenci z pece ohnivé za vodou. Nevadí. Je dobré si připomenout uplynulé dvacetiletí věru epochálních změn v této zemi. Právě před volbami je dobré si - a zrovna díky H-Systemu - připomenout systém. Ten, do nějž jsme investovali mnohem víc nadějí, než kdokoli vložil peněz do prostého snu o domově, pevné střeše nad hlavou a obyčejném štěstí.