Voliči znovu nalakovali Česko na modro. ODS vyhrála v městech a její úspěch v prvním kole voleb do třetiny Senátu je fascinující. Zvítězili občanští demokraté, ale v zemi vzhlížející k vůdcům se stal vítězem předseda ODS Mirek Topolánek. Kdyby byl indián, nosil by jméno Ten Který Vyhrává. Drtí soupeře jak osobně (dříve coby kandidát na senátora a na předsedu ODS), tak nyní jako šéf strany. Sám i za stranu už vyhrál nejméně desetkrát.
Čím to? Topolánek není žádný génius, jeho veřejná vystoupení bývají dosti chabá, experty nepřesvědčí, není žádný profesor. Ale voliči, kteří dali hlas ODS, říkají: Volím Topola. Jeho jednoduchý, lidově-hospodský, lidově-demokratický styl zjevně zabírá. Tohle lidi chtějí, takhle si politika představují - on je jejich a oni jeho. Topolánek je nekonečně lidovější (nikoli však populističtější, to, prosím, nezaměňovat), než býval Václav Klaus a než je Jiří Paroubek.
ODS otevřel a ani sami ódéesáci se už předsedy nebojí; není to jako za starých časů, kdy se třásli hrůzou před návštěvou profesoro-premiéro-předsedy.
Kapitalisté (bylo by přehlednější a přesnější nazývat ODS tímhle slovem) socialisty porážejí také proto, že ČSSD vládla příliš dlouho. Osm let, to už vyžaduje střídání. A protože se nestřídá nahoře, ve vládě, tam se výměna zasekla, tak ji voliči zařizují dole. Je dost možné, že by kapitalisté tolik nevedli, kdyby byl Jiří Paroubek schopen přiznat: Prohrál jsem, prohráli jsme, opozice nám prospěje. Zavřít kriminálníky, kteří se mezi námi rozplemenili, nám pomůže. Na nohy nás postaví odvykací kúra, zvykli jsme si na moc jako feťák na pervitin... Jenže nic takového Paroubek neříká, raději shání svou další vládní dávku.
Tento text je psán dříve, než skončí volby do Senátu. První kolo však bylo jasné, v šestadvaceti ze sedmadvaceti obvodů postoupili kandidáti ODS. Většinou suverénně. Paroubek, zděšen, že kapitalisté získají v Senátu většinu, ne-li dokonce ústavní majoritu, tuše, že mu Ten Který Vyhrává zase vypráší kožich, vzývá lid: Volte proti kandidátům ODS! - Volit proti, ač k tomu dvoukolové volby vedou, je ubohost. Takhle to ČSSD dělá delší dobu, nic nepřináší, jen stojí proti. Proti principu, že vládne vítěz.
Volit proti by mělo smysl v jediném případě - kdyby do druhého kola postoupilo nikoli šestadvacet kapitalistů nebo někdy v budoucnu třeba ekologů či socialistů, ale dvacet šest komunistů. Volit kandidáty KSČM v demokratických volbách je blbost, oni přece svobodu nechtějí, přes čtyřicet let ji kopali do zubů, zakazovali, zavírali.
Máme se bát Česka na modro? Toho, že ODS ovládla radnice, má nejvíce poslanců, bude mít nejvíce senátorů a zřejmě i na další hradní období prezidenta? Máme se bát, že budou-li v dohledné době volby do sněmovny, Topolánkův tým zase vyhraje, a s větší převahou než před pěti měsíci?
Člověk, který pamatuje minulý režim, takovou převahu nevidí rád, automaticky se jí brání. Jenže ono o žádnou totalitu nejde. Jestli budou topolánkovci moc nenažraní, dopadnou za pár let jako teď socialisté.
Topolánkovo vítězství má více příčin. Drží slovo, říká Paroubkovi ne, nenechá se od něho koupit, nesáhne po levné velké koalici. V tomto smyslu je chlap.
Pomohly mu ovšem i pochybné metody. Jak červnové, tak říjnové volby silně ovlivnila policie. V obou případech mířila na Paroubka. Václav Klaus sice tvrdí, že "předvolební kauzy volby neovlivnily", ale mýlí se, nemohly neovlivnit. Policie, jedna její část, buď byla zneužita, nebo sama zneužila svých informací. A ODS tenhle nebezpečný předvolební styl bere, využívá. Kývla na únikovou metodu (sehnat nějakou nedokázanou špínu a vypustit ji na soupeře). Číst veřejně důvěrné zprávy a odposlechy se stává normou, samozřejmostí. Detektiv slouží jako politikův revolver. Z ministra vnitra je nebezpečný chlap - jako v dobách, kdy vnitro ovládal Stanislav Gross. Zveřejněné informace slouží nejen ODS, nýbrž i kriminálníkům. Včas jsou varováni, mají v ruce část policejních zjištění a nikdo už je nikdy neodsoudí.
Česko teď zdobí modrý nátěr na červené podkladové barvě, ale sestavení vlády volby nepomohly. Mnohem více ODS nahrál náhlý odchod Michala Pohanky jak z poslaneckého klubu ČSSD, tak ze strany. Paroubek zkrátka nemá šťastné dny. Ale na sestavení vlády se cítí stále. Jak jinak.
