V Belgii, Bhútánu, Dánsku, Jordánsku, Kambodži, Lesothu, Malajsii, Maroku, Nizozemsku, Norsku, Saúdské Arábii, Svazijsku, Thajsku, Velké Británii... a ovšem ve Španělsku mají kupodivu stále ještě království, tedy královské paláce a v nich trůny, na nich krále, královny, u nich prince a princezny, eventuálně infanty a infantky.
Slova "král", "královna", "královský," "královská", "královské" jsou v monarchiích zajisté frekventovanější než v prožluklých republikách; u nás máme krále leda tak žaludského, měli jsme "královnu bílé stopy" a máme "královnu rychlých/dlouhých nožů", atribut "královská" čteme na pytlíku s mraženou zeleninou (varianty: "babiččina", "maminčina", "jarní", "lahůdková"), obsahujícím zase jen rozkrájenou mrkev, celer či karfiol.
Snad proto, že u nás opravdivý král už docela dlouho nepanoval (a nikdy ani nebude, i kdyby se všichni členové roztomile neškodné monarchistické strany i s Adolfem Bornem postavili na hlavu, jako že to neudělají), mají v naší řeči slova "král", "královský" atd. docela vysoký kredit. Královské Poříčí zní lépe než Spálené Poříčí.
Když lingvisté sestavovali Slovník spisovného jazyka českého, připsali adjektivu "královský" vedle významů původních, vztahujících se přímo ke králi či nějak s ním volněji souvisejících ("královská moc", "královská koruna", "královský hrad", "královská družina", "Královské Vinohrady" atd.), ještě další tři: 1) "v někt. souslovích odb. rázu: k-á procházka hádanka, kt. se luští spojováním písmen podle tahů krále na šachovnici; šach. k. pěšec stojící na začátku hry před králem; zahr. k-á reneta; bot. lilie k-á; zool. orel k.; bažant k.; chem. lučavka k-á směs koncentrované kyseliny solné a dusičné užívaná k rozpouštění drahých kovů a ke zkoušení ryzosti jejich slitin", 2) "expr. důstojný, vznešený; skvělý, nádherný, skvostný: k-á postava; k-é gesto; - k. šat", 3) "expr. štědrý, hojný: k-á odměna, k-é pohoštění".
Po všech špatných zkušenostech s feudály ("Cožkoliv králové bláznivě spáší, toho lid zlým užíti musí" - viz Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích) jako by v kolektivní paměti zůstával obraz králů dobrých, moudrých, spravedlivých. Že by i pod vlivem Starého zákona? "Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn" - Př 16,12. Ale ne, o monarších a jejich rodinách se přece dočítáme zbytné informace ve zbytných časopiseckých rubrikách nazývaných Letem světem, Pêle-mêle či Ze společnosti. Možná neradi, ale přece jen už jsme si zvykli, že Jejich Veličenstva jsou taky pěkná cháska. Jako třeba Jan Karel I., král španělský, kastilský, leónský, aragonský, obojí Sicílie, jeruzalémský, navarrský, granadský, toledský, valencijský, galicijský, mallorský, sevilský, cerdeñský, córdobský, korsický, murcijský, menorský, jaénský, algarvský, algecirský, gibraltarský, Kanárských ostrovů atd., jenž v minulých dnech ohlásil, že jde na (ještě větší) odpočinek a předává žezlo juniorovi.
Kdyby nic jiného, a že toho bylo víc, tak králův předloňský tajný výlet na sloní zabijačku do Botswany postavil "královské slovo" na roveň slovu žižkovského vykuka. Král si kradí vyrazil připravit o život chobotnatce jako čestný předseda španělské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Stálo ho to tehdy funkci, tu ochranářskou, nikoli královskou. "Královské" se stalo synonymem spíše "pokryteckého" a "sobeckého" než "ctihodného" a "čestného". Divný svět.
V souvislosti s královou abdikací se teď v televizi objevilo i předloňské "pokání" vladaře, který (by) měl ztělesňovat vznešenost a důstojnost, a zatím se projevil jako "roztržitý" zahrádkář, stařík přistižený s motyčkou u sousedových ředkviček. A že prý už to víckrát neudělá. Bylo to neodolatelně tragikomické. Ano, bavili jsme se - královsky.
(Poznámka do závorky. Titulek není původní, To královské se jmenuje básnická sbírka Oldřicha Mikuláška z roku 1966. Čas na ni nedolehl, stále stojí za čtení.)
