Letošní "rudý říjen", v němž komunisti zabodovali v krajích a napnuli veřejnost tahem na Senát i v Praze, jako by byl pro ně vystřídán bledším listopadem se studenými sprškami. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v úterý napařil nejvyšší možnou - stotisícovou - pokutu těm poslancům KSČM, kteří trvali na veřejném projednání své stížnosti na čtrnáct reformních zákonů, a pak se do Brna neráčili dostavit. Inu, advokáti chudých jaksepatří.
Ale jiná studená sprcha - pozdvižení studentstva v jižních Čechách proti nové komunistické radní a šéfce školského odboru Vítězslavě Baborové - nahrála spíše KSČM. Kromě toho, že starosti s indoktrinovanou mládežnickou úderkou měl hlavně hejtman Jiří Zimola (ČSSD), studenti umožnili nenáviděné straně, aby se právě proti nim, "dědicům 17. listopadu", zrovna tato partaj zastala výsledků demokratických voleb, základního pilíře demokratického ústavního pořádku. Navíc ti antikomunističtí demokraté a na ně "nabalení" vymítači dějinných zel, postávající před domem paní učitelky, naháněli strach té obyčejné ženské. Přiznala se novinářům, že jednu chvíli byla psychicky na dně. "Nejsme jako oni," bylo základním heslem listopadu 1989. Ale jsme!
Gymnaziální zeměpisář Martin Rosocha, který revoltu spojenou s peticí od začátku - řekl bych - moderuje, doložil to názorně touto úvahou: Je jedno, že Baborová je po profesní stránce skvělá, ba perfektní matikářka a fyzikářka. Podstatné je, že její osoba "ztělesňuje" určité ideje a režim, jenž mimo jiné omezoval "politický nesouhlas".
Tolik v kostce Rosocha, zjevně typ, jejž Václav Černý zahrnoval pod kategorii "čecháčkovského podučitelství", vždy upřímně s proudem veslujícího. Nařknout někoho ze sympatií k potlačovacím tendencím, které se právě sám de facto snažím v jihočeském mikrokosmu zopakovat, je přinejmenším intelektuální upadlost. Rosochovi to nezabránilo přistrčit Baborovou ke komunismu, který je srovnatelný s fašismem a má na svědomí sto milionů lidských životů. Nepřiznal, že toto srovnání i číslo četl asi v novinách. V nejlepším případě pak v předmluvě Černé knihy komunismu (1997) z pera Stéphana Courtoise, od níž se v celku i detailech důrazně distancovala polovina samotných autorů knihy (historici Nicolas Werth, Jean-Louis Margolin a Karel Bartošek).
Happy end po česku
Ale to by bylo takříkajíc na jiné povídání. Naštěstí mladí lidé bývají přece kritičtí k autoritám, aniž by k tomu potřebovali informace o odborných diskusích, odkazy na literaturu a podobné tentočky. Kritičnost jde prostě z nich, je to juvenilní míza života i společnosti. U nás ale ne. Jak to, že Rosochova placatá myšlenková konfekce postihla náctileté studentstvo jako mor? Vždyť gymnázia se chlubí, že produkují intelektuální elitu, která není postižena nezaměstnaností.
Lež jako věž. Maturanti z "gymplů" nejsou vedeni v žádných pracovních statistikách, protože se skoro všichni nahrnou na vysoké školy. A tam pak docenti i asistenti nevycházejí z údivu. Jako například ekonomka Ilona Švihlíková (ano ta, kterou senátor ODS Jaroslav Kubera přirovnal - oni vůbec rádi taková srovnání - k fanatickým nacistkám), která v diskusi na Facebooku uvedla "několik postřehů" o své zkušenosti se studenty z veřejných i soukromých škol: Nerozumějí textu, nechápou souvislosti. Nedokáží odlišit zásadní informaci od detailu. Totéž u mluveného projevu; vůbec si nevšimnou, když je informace A v rozporu s informací B (obojí si zapíší do poznámek). Nečtou knihy (mají k nim odpor). Neumějí se soustředit, skáčou z jednoho na druhé. Nechtějí myslet - klasická otázka: "A co je tedy dobře? A je to dobře, nebo špatně?" Neschopnost vlastního úsudku. Totální nedostatek kritického myšlení. Konformita - úcta k autoritám, zvláště k těm z televize...
Tolik "fanatická" profesorka ekonomie. Happy end z takového hnoje nekouká. Ale ani Vítězslava Baborová se nemůže teď vztyčit jako vítězná bohyně světla nad temnými zástupy výrostků, zírajících na ni s obzvláště strašidelnou tupostí. Portálu Česká pozice totiž řekla: "...preferuji technické obory a učební obory, abychom měli kvalitní lidi, jejichž dovednosti odpovídají 21. století. Máme tady odsouhlasenou výstavbu dvou bloků Temelína. Musíme být adaptabilní na trh. Tam budou potřebovat ne desítky nebo stovky, ale možná tisíce techniků."
Musíme být adaptabilní na trh. Takže je všechno O. K., v nejlepším možném pořádku. Alespoň tedy s tou Baborovou. A s komunisty vůbec.
