Václav Rákos: EU v polské bažině

V mumraji kolem sebedestrukce polské vlády zanikla zpráva o jejím rozhodnutí pozastavit část stavby dálnice Via Baltica do Skandinávie. Je to zpráva lahodící přírodomilcům. Ostatní najdou překvapivou ukázku užitečnosti Evropské unie.

Dálnice, přesněji obchvat obce Augustów na severovýchodě, měla přetnout údolí kouzelně meandrující řeky Rospudy, která proměnila zdejší prales v mokřadový, prý poslední takový v Evropě. Chrání jej program EU Natura 2000. Evropská komise stavbu v březnu zažalovala u evropského soudního tribunálu. Koncem července podala návrh urychleného předběžného opatření, jímž by bylo nařízeno práce pozastavit. Vláda se tvářila, že bude stavět i tak, protože je levnější platit Unii pokuty než koupit pozemky pro obchvat mimo rezervaci. V ní má zem zdarma.

Pak couvla. Obyvatelům třicetitisícového městečka, jímž se valí kamion za kamionem den za dnem, není co závidět. Jejich situace ale nemůže být, stejně jako sliby prosperity, která má s dálnicí přijít, důvodem k ničení. Doba, kdy lidstvo věřilo, že může ve jménu blahobytu cokoli, a Hospodin, příroda anebo blahobyt sám, podle toho, co je zrovna vzýváno jako božstvo, si s tím „nějak poradí“, je snad pryč. Je totiž zjevné, že lidé už napáchali škody, s nimiž si neporadil nikdo. O to více je třeba místa, jako je údolí Rospudy, hájit. V Augustówském pralese nemá dálnice co dělat. S geniálním nápadem přišli sami někteří Augustówští: vymysleli iniciativu „Kamiony na koleje“, polsky zvukomalebně „Tiry na tory“. Chtějí přeložit dopravu zboží mezi severovýchodem Polska a Pobaltím na železnici. Prý by to byl nejjednodušší způsob, jak ztrápené obci ulevit. A mnohem levnější než dálnice.

Musí v tom být háček, jinak laika jímá hrůza: Proč něco tak prostého neprosazují odpovědní už dávno? Když zděšení pomine, na jeho místo se vkrádá pocit příjemný. Z toho, že alespoň někteří lidé místo poskakování s transparenty, což je ovšem jejich nezadatelné právo, přemýšlejí. Pozitivně, jak je za všech režimů moderní.

Zde je zpráva pro ty, které příroda i s celým slavným močálem nezajímá: eurobyrokracie stihla přispět (zatím) k ochraně něčeho dobrého dříve, než to jistá vláda začala ničit. Přispěla-li sebedrobnějším dílem k tomu, že o šetrné cestě ze svízelné situace začali přemýšlet sami postižení, je to ukázka její užitečnosti vskutku výjimečná. Přemýšlení a byrokracie, jak známo, nejdou dohromady pokaždé.

Autor: Václav Rákos