Václav Rákos: Jarní zeměkoulování antiglobalistů

Tohle premiérka Angela Merkelová, hostitelka summitu hlav sedmi nejvyspělejších zemí a Ruska ze skupiny G 8, nechtěla: „utváření obrazu summitu v médiích protesty“. Bitva policie s antiglobalisty se ale stala hlavní náplní zpráv, ještě než pomazané hlavy dorazily. I přes mohutná, a proto kritizovaná bezpečnostní opatření, která měla proměnit dějiště – baltské lázně Heiligendamm – i s okolím v pevnost.

Protestující absurdně zviditelnili... vlastní globální summit. Neboť právě takový jejich sraz je. Označuje-li globalizace (zeměkoulování?) proces, v němž se propojují geograficky vzdálené děje a jevy, pak její odpůrci globalizují rychleji než šéfové G 8.

Proti tomu, aby si mocní povídali o počasí či pomoci Africe, kameny a zápalnými lahvemi protestovali Bulhaři, Španělé, Švédové, Belgičané, Ukrajinci, Francouzi, Poláci, Rusové, Rakušané... Ležení měli šest kilometrů od Heiligendammu, byly jich desetitisíce. Summit vskutku globální. A dobře organizovaný: účastníci se chlubili, že se v boji s policií cvičili, a proto byli úspěšní. Sedmnáct tisíc policistů je týden honilo v zónách, kam vůbec neměli vstoupit. Takovou disciplínou, jakou vyžaduje organizace mezinárodního a zčásti polovojenského ležení vycvičených jednotek o tisících hlav, se hned tak každý chlubit nemůže. V humbuku jako obvykle zaniklo, co vlastně protestující chtějí. V tom se jejich sraz podobá tomu oficiálnímu za plotem. Protestovalo se – kupodivu pokojně – například proti azylové politice. Antiglobalista z Ukrajiny by přitom měl podle vlastních zásad pěstovat doma „národní specifika“ a nemluvit v Německu do azylové politiky Francie, například. Jenže antiglobalisté včetně organizovaných radikálů jsou globalizovaní až hrůza.

Ideálem „pravých“ globalizátorů je liberální trh bez překážek. Každý ale globalizuje, jak se mu hodí. Například Číňané vyvážejí levné bavlněné kalhotky a podprsenky, kam jen mohou, ale Američané – globalizační ďáblové – svůj trh chrání od prosince přísnými dovozními kvótami.

Průměrný Číňan vydělává asi sto dolarů měsíčně, sto třicet milionů Číňanů žije pod hranicí chudoby. Dělníci často odcházejí do hodně mizerného invalidního důchodu ve věku, kdy západní antiglobalisté teprve dospívají. Dalo by se čekat, že levicové organizace, které se v Německu perou s policií, se čínských proletářů zastanou a budou chtít globalizaci rychlou a důslednou, aby na peníze z globálního obchodu dosáhli i čínští dělníci. To se kupodivu neděje.