Václav Rákos: Když začne běsnění, končí legrace

Nabádání ke zločinu je v zemích, jež se považují za civilizované, samo zločinem. Vražda patří k zločinům nejtěžším. To asi není známo některým muslimům, kteří jsou zjevně přesvědčeni, že náboženská tolerance jim umožňuje hlásat cokoli. I netoleranci. Britská justice se rozhodla vyvést je z omylu. Trestného činu nabádání k vraždě se loni v březnu při protestech proti dánským karikaturám proroka Mohameda dopustil Londýňan Abdul Mahid (24), rozhodl nedávno soud.

Mahid vedl Londýnem dav muslimů za zpěvu sloganů, které by za protest proti zesměšňování víry mohl považovat jen šílenec. „Bombarduj Spojené království,“ zněl jeden z nich. Dav vyhrožoval opakováním masakrů v Madridu a Londýně prakticky kdekoli v Evropě. „Bylo to nabádání, povzbuzování k terorismu,“ pravil žalobce. 

Výrok zní samozřejmě, ale nenávistné výrony zatím muslimským (nejen) protikarikaturním křiklounům často procházely. Pod pláštíkem svobody vyznání a mnohdy v atmosféře hysterického úsilí Západu nenechat se nařknout z diskriminace. Někdy se jim pracně dokazovala provinění vůči konkrétní skupině lidí, Židům například, nebo zločinné spiknutí.

Třeba loni na podzim v procesu s Londýňanem Mizanurem Rahmanem (23). Hulákal v podstatě totéž co Mahid. Prý netušil, že ho někdo bere vážně. Soud ale v jeho slovech nenalezl nic legračního. Shledal Rahmana vinným, byť „jen“ z šíření rasové nenávisti. K výroku o vině v případě obvinění z nabádání k vraždě nenašel odvahu.

Mahidovi se stal slogan vyzývající k bombardování Británie osudným. Spojené království není abstraktní neživotná instituce, nýbrž především skupina lidí s vlastními starostmi, jimž je boj Mahidů, Rahmanů a jejich souvěrců za cizího Proroka většinou lhostejný. Nikdo nemá právo vyzývat k jejich vraždění. Z žádných důvodů.

Vinným týmž zločinem jako Mahid byl krátce před ním shledán také britský muslim Umran Javed (27). Pro změnu pěl: „Bombarduj Dánsko, bombarduj Spojené státy.“ Prý to nemyslel vážně. Po tisících mrtvých, kteří v tomto tisíciletí zemřeli rukou jeho souvěrců v New Yorku, Madridu a Londýně, ale Británie přestává mít pro humor podobného ražení pochopení. Po oněch masakrech už Spojené království či Dánsko nejsou jen pojmy do kolonky státní příslušnost, ale lidé z masa a krve. Těm se jen tak vyhrožovat smrtí nesmí. Ani z legrace, pro případ, že to muslimové za legrační považují.


Autor: Václav Rákos