Václav Rákos: Mnohohlavý rodič a balkánská hvězda
27.02.2008 11:45
Jako by Evropská unie pomohla nezávislému Kosovu na svět nejen navzdory Srbsku, ale i navzdory sobě. Část unie se bojí, že se domácí separatisté nechají inspirovat, a Kosovo raději neuzná. V čele euroodpůrců novotvaru, mezi nimi i Slováků, je Španělsko. Ze strachu z baskického separatismu, zní vysvětlení.
Kancléřka Angela Merkelová před týdnem zdůraznila, že Kosovo je „případ sám pro sebe nesrovnatelný s hnutími separatistů v jiných zemích“. Pravda, do značné míry.
Skutečně, kosovští Albánci bojovali proti Srbsku už při vzniku Jugoslávie v roce 1918. Občanská válka z prvních dvou let království, podle některých odhadů s tisíci mrtvých na obou stranách, zůstala pozapomenuta. Za národní stát Basků, z nichž poslední se kdysi připojili ke Kastilskému království dobrovolně, válčí jen hrstka teroristů. A ani slovenští Maďaři nemohou tvrdit, že by Slováci etnicky čistili Žitný ostrov.
Hovoří-li se o čistkách, je třeba připomenout, aniž kdokoli chce zpochybňovat srbský nacionalismus a zločiny z dob rozpadu Jugoslávie, že kosovští Albánci nezůstali Srbům mnoho dlužni. Alespoň v řeči čísel: Srbové podle odhadů před zásahem Severoatlantické aliance v roce 1999 vyhnali z Kosova na 150 tisíc Albánců, ti hned poté asi 120 tisíc Srbů.
Pátrat, kdo tu byl dříve, je marné. Slované přicházeli asi od 6. století, Albánci se rádi považují za Ilyry, zdejší národ známý už Filipovi Makedonskému. Důkaz pro to nemají. Ospravedlnit etnické čistky tím či oním beztak nemůže nikdo.
Nakreslení nové státní hranice, kterou prý EU hodlá časem „rozpustit“ uvnitř sebe samé, stoletý spor těžko ukončí. Hořící ambasády v Bělehradě a první mrtvý z konce týdne svědčí o tom, že projekt se na hranici etnické, která má v základech nenávist a může vést prakticky kudykoli, uskutečňuje přetěžko.
Nejistota rodičů, zda dítko chtěli, opravňuje otázku, jak chce EU dostát rodičovské odpovědnosti. Začít se ptát mohou Srbové v nejsevernějším kosovském obvodě. Jejich území, kde žije asi jen třetina procenta Albánců, se ocitlo tam, kde bylo donedávna celé Kosovo ve vztahu k Srbsku: ve státě, o který od začátku nestojí. A tamtéž jsou i Srbové bosenští, kteří hlásí, že v Kosovu vidí precedens pro odchod z Bosny a Hercegoviny.
Západ kosovské Srby vymaloval coby hvězdu na novou kosovskou vlajku, kterou nectí ani EU jako celek, ani Kosovarci. Pro připomenutí: slogan o „vlastní hvězdičce“ kdysi zněl na počátku rozpadu Československa.
Kancléřka Angela Merkelová před týdnem zdůraznila, že Kosovo je „případ sám pro sebe nesrovnatelný s hnutími separatistů v jiných zemích“. Pravda, do značné míry.
Skutečně, kosovští Albánci bojovali proti Srbsku už při vzniku Jugoslávie v roce 1918. Občanská válka z prvních dvou let království, podle některých odhadů s tisíci mrtvých na obou stranách, zůstala pozapomenuta. Za národní stát Basků, z nichž poslední se kdysi připojili ke Kastilskému království dobrovolně, válčí jen hrstka teroristů. A ani slovenští Maďaři nemohou tvrdit, že by Slováci etnicky čistili Žitný ostrov.
Hovoří-li se o čistkách, je třeba připomenout, aniž kdokoli chce zpochybňovat srbský nacionalismus a zločiny z dob rozpadu Jugoslávie, že kosovští Albánci nezůstali Srbům mnoho dlužni. Alespoň v řeči čísel: Srbové podle odhadů před zásahem Severoatlantické aliance v roce 1999 vyhnali z Kosova na 150 tisíc Albánců, ti hned poté asi 120 tisíc Srbů.
Pátrat, kdo tu byl dříve, je marné. Slované přicházeli asi od 6. století, Albánci se rádi považují za Ilyry, zdejší národ známý už Filipovi Makedonskému. Důkaz pro to nemají. Ospravedlnit etnické čistky tím či oním beztak nemůže nikdo.
Nakreslení nové státní hranice, kterou prý EU hodlá časem „rozpustit“ uvnitř sebe samé, stoletý spor těžko ukončí. Hořící ambasády v Bělehradě a první mrtvý z konce týdne svědčí o tom, že projekt se na hranici etnické, která má v základech nenávist a může vést prakticky kudykoli, uskutečňuje přetěžko.
Nejistota rodičů, zda dítko chtěli, opravňuje otázku, jak chce EU dostát rodičovské odpovědnosti. Začít se ptát mohou Srbové v nejsevernějším kosovském obvodě. Jejich území, kde žije asi jen třetina procenta Albánců, se ocitlo tam, kde bylo donedávna celé Kosovo ve vztahu k Srbsku: ve státě, o který od začátku nestojí. A tamtéž jsou i Srbové bosenští, kteří hlásí, že v Kosovu vidí precedens pro odchod z Bosny a Hercegoviny.
Západ kosovské Srby vymaloval coby hvězdu na novou kosovskou vlajku, kterou nectí ani EU jako celek, ani Kosovarci. Pro připomenutí: slogan o „vlastní hvězdičce“ kdysi zněl na počátku rozpadu Československa.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.
