Václav Rákos: Sekta se sekla aneb Rajské víno

V sunnitských čtvrtích Bagdádu visí ručně malované plakáty podepsané al-Kajdou varující před neislámským chováním: pitím alkoholu. Verbířská kampaň kajdistů do bratrovražedné války, v níž v Iráku zahynulo na dvě stě tisíc lidí, sílí. Opírá se o islámskou věrouku.

Islám má alkohol za symbol zla. Jeho zákaz prý vyvozuje z koránu. Jaké překvapení! Kniha pro zákaz poskytuje základ jen vratký. Co o něm, lépe o víně, říká? Například v souvislosti s rájem, obdobou křesťanského nebe: „Obraz zahrady rajské, jež přislíbena byla bohabojným: v ní řeky jsou s vodou, jež nezahnívá, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím...“ Tolik korán, 15. verš, 47. súra (kapitola koránu). Súra 16. dokonce prohlašuje víno za znamení boží přízně: „A z hroznů opojný nápoj získáváte a také v tom je znamení...“ Súra 5., verš 90.,  v rozporu s tím praví: „Víno a vrhání losů jsou věru věci hnusné z díla satanova... Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha...“

Podle západních vykladačů Prorok proti vínu zprvu nic neměl. Jenže se mu opíjeli souvěrci-spolubojovníci, a na víno zanevřel. Nejprve pronesl zjevení o hříšné podstatě nápoje. Nepomohlo. Zakázal opilým účastnit se modliteb. Nepomohlo. Až pak přišlo zjevení satanské podstaty vína. Teologové měli zájem udržet prvotní muslimské bojovníky ze sedmého století střízlivé a bojeschopné. Výrok vztáhli na veškerý alkohol a na věčné časy.

Muslimové věří, že korán je slovo všemohoucího a vševědoucího boha zjevené skrze proroka Mohameda. Rozpory lze vysvětlit změnou situace, za níž bylo zjevováno. Podle úsloví kam vítr, tam plášť. Od vševědoucího zarážející taktika, pro věřící i nevěřící. Rajské víno ale tak jednoduše odbýt nelze: Mohamed je podle všeho věřícím slíbil až v poslední etapě, po útěku z Mekky do Mediny (hidžra, počátek muslimského letopočtu). Buď tedy bůh na poslední chvíli víno omilostnil a zahrnul mezi rajská potěšení, nebo Mohamedovými ústy slíbil věřícím posmrtný ráj sice s věhlasnými pannami, ale včetně satanova díla. Rovnou po celých řekách.

Islámští teologové na rozpor neupozorňují. Často jej ignorují i komentáře překladatelů koránu do evropských jazyků. Alkoholové dogma, v němž se korán pře sám se sebou, se prostě papouškuje. Žertuje se o počtu panen v ráji, jímž se kniha vůbec nezabývá. S týmž důvtipem lze odhalit křesťanské tmářství pátráním po adrese Santa Clause. Mají to věřící těžké. Snad aby raději četli korán i bibli sami.


Autor: Václav Rákos (s použitím překladu Ivana Hrbka)