Nemine snad den, aby sloupkaři New York Times neoznačili evropskou úspornou politiku za republikánskou. Jsou to totiž američtí republikáni, kteří jdou po krku prezidentu Obamovi za jeho předchozí stimulační balíčky a dožadují se rozpočtové odpovědnosti. A liberální analytikové - liberální, tedy levicoví v americkém politickém žargonu - republikánům předhazují, že škrty dovedou USA do řecké situace. Ano, toto strašení Řeckem má často na druhé straně Atlantiku obsah přesně opačný, než na jaký jsme zvyklí od domácí předvolební kampaně 2010.
Zbláznili se snad v té Americe? Vždyť nejenže tvrdí - jako Nicholas D. Kristof 7. března v International Heral Tribune -, že "Evropa vyhlásila válku Keynesovi (úspornými opatřeními, která dusí ekonomiku), zatímco Keynes vítězí" ve Spojených státech (prorůstovou stimulací ). Američtí komentátoři také všude šíří, jak prý je to s tím Řeckem doopravdy. Problémem tam nebyl přebujelý sociální stát, protože Řecko má mnohem menší záchranné sítě než blahobytný evropský sever. Spíše to byla korupce, neefektivita a propracovaný systém obcházení zákonů.
Tohle nám přece musí znít povědomě. I když je pravda, že řecké firmy dovedly korupční způsoby daňových úniků k dokonalosti. Tak například z daňového výměru - dejme tomu - 100 tisíc eur vyplatila určitá firma státu jen 40 tisíc, ovšemže za úplatek 20 tisíc do lechtivých dlaní úředníků finanční správy. Čistý zisk z výsostně kriminálního daňového podvodu tedy pak činil 40 tisíc eur. To ale není rozrostlý sociální stát, nýbrž jeho spontánní ořezávání, jeho faktická privatizace.
V Praze vládnoucí "velká řecká lež", jak ji nazval filozof Václav Bělohradský, lež o "žití nad poměry" má od začátku posloužit k tomu, aby byla prosazena konkrétní politika. Vláda hodlá se sociálním státem de iure zatočit. Podobně, jako s ním de facto zatočili - za různé úplatky financům i vybraným vrstvám obyvatelstva - řečtí členové jachtařských klubů. Dojdeme touto cestou nakonec přece jen - vzato úhlem pohledu liberální Ameriky - až do Řecka?
Premiér Nečas to tak nevidí, nečte New York Times, a čte-li snad přece, nedbá. Na tradičním Žofínském fóru o ekonomice odmítl ve středu někdejší postoj "části intelektuální obce", bagatelizující vážnost dluhové krize a obviňující vládu z "řecké lži". Ukazuje se, že situace je vážná, zdůraznil. A proto je třeba, aby vláda provedla "robustní kroky v oblasti veřejných financí". Což je politika "často nepopulární, za kterou nám veřejnost nikdy nezatleská". Leč tato politika zbaví "dnešní a budoucí generace vážnějších problémů".
Zkrátka, čeští "republikáni" na hlavu porazili lorda Keynese a dušením ekonomiky zajišťují blahobyt dokonce už dnešní generaci. Pochop, kdo můžeš.
Velká řecká pravda - ta nejširší a nejhlubší - však přece jen na Žofíně zazněla, a to jakoby mimochodem, z úst šéfa České národní banky Miroslava Singera. Guvernér podtrhl "strukturální nesourodost" Evropské unie, která postupem času narůstá a prohlubuje krizi. A to nikoli přesto, nýbrž proto, že existuje jednotná měna a rozvíjí se svobodný obchod. To i ono nevedlo k "dobré alokaci zdrojů," uvedl vrchní centrální bankéř.
Jenže my se desítky let učíme, že nejnižší transakční náklady a nejlepší rozmístění společenského bohatství zajišťuje právě jednotný tržní rámec a volný obchod!
A je to ještě horší: Singer řekl, že na té evropské nesourodosti a nedobré alokaci zdrojů se vesele vydělávalo: "...vydělali na tom všude, s výjimkou Řecka." Tohle je nutné opravit: Vydělali na tom jen někteří, byť možná všude. S výjimkou půl miliardy Evropanů.
