Ministr zdravotnictví Leoš Heger má pedagogický talent, který neztrácí ani ve víru morbidní metanolové aféry. Přece jsme tu už měli, řekl o víkendu, "povodně před deseti lety". Jednu "z těch událostí, které jsou neočekávané, statisticky nepravděpodobné". Povodně, jež zahubily zhruba stejný počet lidí jako metanol. Ještěže nedodal, že větru, dešti a chlastu žádný režim neporučí. Ještěže dál krabatil čelo a tonul v obavách o zdraví obyvatelstva.
V neděli mu ovšem - v České televizi u stolu Václava Moravce - do lékařského řemesla začal fušovat první Kalouskův náměstek Ladislav Minčič. Ten sdělil národu přisátému k obrazovkám, že "když si vezmeme počty lidí, kteří se, řekněme, infikovali, nebo nakazili tím metanolem", pak je to vlastně... něco jako brnkačka. Bude-li prý z milionu nebo - "dobrá, nadstřelil jsem" - ze 100 tisíc lidí, kteří do sebe v uplynulých letech hodili nějaký ten destilát, mít potíže jen tisícovka, "tak to máme v řádu, řekněme, 100 : 1". Z metanolové aféry tedy "nelze vyvodit to, že ten (černý) trh je skutečně tak dramaticky velký". Ještěže Minčič projevil podmíněnou ochotu přitvrdit zákony.
Ti dva chlapi by si snad měli své funkce prohodit. Heger se asi lépe vyzná v "infekcích" a "nákazách", zatímco Minčič se určitě více orientuje v tom, co je "statisticky pravděpodobné" (meteorologickou rekvalifikaci se zaměřením na hydrologii a stoletou vodu by určitě zvládl).
Výměna křesel by šla s duchem doby, kdy se i o krizích mluví jako o "chřipkách" či "turbulencích" a o zadlužování jako o "nákaze". Navíc je vlastně úplně jedno, kdo je čeho ministrem. Vždyť ministr financí Miroslav Kalousek, chemik, pořádá školení o aplikaci práva finančním resortem, aniž ministr spravedlnosti podává demisi a nejvyšší státní zástupce žádá o azyl v Číně.
Výron této všestranné kvalifikace jsme ostatně také viděli v Moravcově nedělní debatě. Náměstek Minčič tam projevil starost o právní stát, který přece není - nesmí být - státem policejním. Řekl doslova: "Ono to (bdělost před pančováním) naráží na obecné zásady právního státu, do jaké míry, řekněme, už jenom samotné držení nástroje (destilačního)... může být klasifikováno jako trestný čin. To je jako držení zbraně."
Tohle chápu. Zvláště tehdy, hledím-li na ministry hřadující ve Strakovce. Samotné držení politické moci určitými svéráznými subjekty vskutku někdy může - anebo by být mělo - klasifikováno jako trestný čin. Zbraní může být i vláda. A kam se pak na ni hrabě destilačka, auto, pes anebo samopal.
Leoš Heger v jednu chvíli - když zdůvodňoval míru prohibiční tvrdosti - bezděčně vymezil tep doby šířeji i hlouběji. To když řekl, oč v té prohibici a jiných (de)regulacích vůbec běží: "My měli před sebou rozhodnutí mezi příjmy, dobrým byznysem, a mezi těžkými zdravotními riziky občanů."
Pokud jde o ekonomickou, fiskální a sociální politiku jako celek, tuhle volbu - mezi byznysem jedněch a riziky druhých - už přece dávno udělali. Každý ví, s jakým výsledkem a co je to za mamlasy. V upřímnost jejich boje s metanolovou "rakovinou" však pevně věřím. Čím totiž déle budou její metastázy zabíjet, tím více se objeví otázek po primárním nádoru. Tím více se lidé budou ptát, jaký ještě "dobrý byznys" s "těžkými riziky" pro společnost nás tady otravuje.
