Rekordmanem senátních voleb se stal Libor Michálek, který svého soupeře porazil nejvyšším poměrem: 74 ku 26 procentům hlasů. Má to ale háček.
"Drtivé" vítězství novopečeného senátora totiž bledne ve světle bídné volební účasti. Muž, který upozornil na korupci ve Státním fondu životního prostředí (kauza Drobil) a odnesl to vyhazovem, byl "ukradený" nebo dokonce protivný takřka devíti oprávněným voličům z deseti. K urnám totiž přišlo v Michálkově obvodu - v Praze 2 - jen 19 procent lidí (tedy zhruba český průměr 2. kola voleb), kteří měli právo volit. A z těch podpořily nejznámějšího whistleblowera v souboji se socialistou Stanislavem Křečkem necelé tři čtvrtiny.
Ani jinde by Michálek zřejmě víc lidí k volbám nepřitáhl - a možná by ani nevyhrál. Tenhle chlápek, který slibuje, že bude vystupovat proti korupci i jako politik, totiž brojí proti něčemu, co většina Čechů kritizuje jen naoko. Ve skutečnosti si jiný život než v korupčním prostředí (tedy v takovém, kdy si přivlastňujeme něco, co nám nepatří) snad ani nedovedeme představit.
Ufonské hodnoty
Mnozí z těch, kteří nadávají na zkorumpované politiky, pronajímají načerno obecní byty. Další šidí daňová přiznání a jiní jim v "optimalizaci" pomáhají. Každý známe někoho, kdo méně či více ochotně dal druhému "obálku, aby dosáhl bezproblémové kolaudace, kvalitnějšího lékařského zákroku či lukrativní zakázky. Sám autor textu byl před časem jistými lidmi přesvědčován, aby dal úplatek v zájmu urychlení stavebního povolení při opravě bytu, prý je to normální, jinak to bude moc dlouho trvat. Šlo to i bez úplatku, a netrvalo to hodně dlouho, ale jen středně dlouho.
Česko v žebříčku zkorumpovanosti, tedy přesněji ve vnímání korupce, stoupá čím dál výš. Za poslední tři roky postoupilo o třináct stupínků směrem k Somálsku a Severní Koreji , které se dělí o první místo.
Michálek tedy není důvodně podezřelý jen premiéru Petru Nečasovi či prezidentovi Václavu Klausovi, ale i tisícům dalších našinců. Není "jedním z nás", reprezentuje z pohledu průměrně zkorumpovaného občana jakési podivně idealistické až ufonské hodnoty.Uvidíme, zda se v politice přizpůsobí většině (politiků a voličů), nebo půjde hlavou proti zdi podobně jako v aféře, díky níž se stal senátorem. Nikdo nemůže dopředu vědět, jestli se pak k čurání proti větru třeba nepřidají i další, a to nejen politici.
