Opět se šíří takzvaná blbá nálada, nadává se na politiky i na stav společnosti jako celku. Demonstruje se, píšou se petice a volá se po krvi. Všem přijde všechno hrozné, a přitom se vlastně nic neděje. Politický kabaret Blonďatá bestie vrací úder úspěšně využil několik zábavných odposlechů, přičemž se ale kromě komediálního potenciálu veze i na vlně občanského naštvání. To je ovšem neseno hlavně pokrytectvím a závistí.
Je samozřejmé, že jsou politici terčem kritiky - patří to k jejich práci, postavení i pověsti. Proti tomu nic. Je ale dobré si uvědomit, že fungují jako zrcadlo - lidé v nich kritizují hlavně svoje vlastní chyby.
Jistě, krade se. Příležitost dělá zloděje a většina z těch, co korupci nebo rozkrádání veřejného majetku kritizují, by se zachovala úplně stejně, kdyby měli tu šanci. Vztek je tak nesen spíše pocitem zneuznání než morální silou.
O tom, jestli peníze, které formou daní (správněji "berně") už jednou byly zcizeny, se vůbec dají smysluplně využít, nebo jestli je jedno, co se s nimi stane, by se dalo polemizovat.
Jedno je ale jisté: vláda je tu od toho, aby vládla. Ne, aby se neustále podřizovala průzkumům veřejného mínění, volání ulice a všelijaké poptávce. Má stát v čele společnosti a vést ji, ne se nechat vláčet. Každá vláda je nějakým způsobem zkorumpovaná, žádná ale nesmí být slabá.
