Očima M. Hekrdly
Vláda ve vězení

Omlouvám se skutečným autistům s poruchami sociální interakce a se stereotypním chováním, ale jsou na tom lépe než česká vláda. Ta má velmi zvláštní formu této nepříjemné choroby. V Austrálii nedávno jeden autista přežil v poušti tři týdny, pojídaje žáby a kořínky, přičemž zhubl o 23 kilogramů. Nečasova vláda svými reformami teprve proměňuje Česko v ekonomickou poušť a v ideové pustině Strakovy akademie přežívá už dva roky. A tloustne.

Ano, markantní rozdíl je v tom, že kořínky a žáby jako by vláda chystala pro vlastní obyvatelstvo, zatímco svým věrným vyplácí navíc miliony. Mezi vládní byrokratický aparát bylo na odměnách za letošní první pololetí rozdáno 70 milionů korun, z toho především na čtyřech ministerstvech TOP 09 (více než 38 milionů). Z nich pak jednoznačně vede Kalouskovo ministerstvo financí - je přece třeba se uskrovnit kvůli našim dětem a vnukům - s bezmála 13 miliony. Nepochybuji, že Kalouskovi úředníci dřeli jako koně. Nagyová hadr.

Bezprostředním popudem opozice k středečnímu hlasování o nedůvěře vládě se stalo až zastrašování policie ze strany vládních činitelů, zejména z Kalouskových úst ostříleného sprosťáka (s podporou "ostříleného kozáka", jak se sám nazval Karel Schwarzenberg). Zajímavým, vpravdě historickým momentem moderních českých dějin byl okamžik, kdy Miroslav Kalousek zamítl detektor lži navrhovaný Petrem Lessym, protože přístroj by se prý zavařil už jen z dosavadních rozporů v "hláškách" policejního prezidenta. Ministr financí se spokojí se svými dvěma - prý důvěrohodnými - svědky, kteří s ním 4. července cestovali v autě na Velehrad a vyslechli jeho rozhovor s Lessym. Ale copak se dá věřit komukoli, kdo do Kalouskova služebního vozu někdy nasedl?

Kdyby to nebyla situace "na ostří nože" (Petr Lessy) mezi mocí v české vládě a bezmocí v erárních teplácích, člověk by řekl, že schválně od něčeho opravdu důležitého odvádějí pozornost. Máme v pozoru sledovat, jak Petr Nečas "sejmul" Jiřího Pospíšila, jak se Kalousek sápe na Lessyho. A zda nový šéf spravedlnosti Pavel Blažek opravdu, ale opravdu dokročí na státní zástupkyni Lenku Bradáčovou, ba i na nejvyššího návladního Pavla Zemana. A přitom se dějí jiné strašné - a povýtce nevratné - věci.

Kabinet pro nikoho

O čem by se mluvilo, co by se skandovalo v ulicích, kdyby nás nekrmili "třemi estébáckými provokacemi" v jediném týdnu, "kriminalizací politiky" a "politizací kriminalistů"? No přece o největším majetkovém transferu v této zemi po únoru 1948 (stalinizace), ne-li po Bílé hoře (rekatolizace), tedy o takzvaných církevních restitucích.

Skutečnost, že zákon o "narovnání" s církvemi byl přijat ve třetím čtení až v sobotu 14. července - tři minuty po páteční půlnoci a v den 223. výročí dobytí Bastily - si zasloužila historické ohlédnutí. Vždyť Češi nejen prolomili hranici vlády jedné strany, ale i Masarykovy "protestantské" éry u nás a radikálního osvícenství první Francouzské republiky, tohoto pořádacího faktoru moderní kontinentální Evropy. Takový dějinný regres neobrátí ani Bradáčová. Spravedlnost právně definovaná má zavázané oči, je to autistka svého druhu...

Vláda si zasluhuje ránu z milosti pro svoji zjevnou bezradnost a společenskou neukotvenost. Protože potřebuje mít nějaké příjmy, ztrácí i sociální vrstvy, od nichž posbírala hlasy vzýváním asociálna. Teď najednou chce - a v pátek sněmovnou protlačila -, aby bohatí pomohli eráru "solidárním příspěvkem" (7 procent pro příjmy nad 100 tisíc korun) a nemnuli si, jako dosud, ruce nad zastropováním sociálního a zdravotního pojištění. A aby živnostníci - beztak již zmáčknutí tlakem velkých korporací - zapomněli na některé daňové slevy (a farmáři na zelenou naftu).

Tažení proti "dolním deseti milionům" ovšem dále pokračuje. Prošlo zvýšení DPH na 15 a 21 procent. I plně invalidní pracující důchodce nebude už moci využít dosavadní slevy na dani. Prošel zákon, jímž se počet domácností, které pobírají sociální dávky na bydlení, sníží o 50 procent. O kolik se tím zvýší počet bezdomovců a těch, kteří zase v zimě zmrznou, v důvodové zprávě nebylo.

Tato vláda už vlastně není ničí. Není pro nikoho. Vnímá jen sebe samu, točí se v kruhu stereotypů. Kdyby všechny ministry zavřeli - nenavrhuji to, prosím, a vím dobře, že k tomu nedojde -, snad by už ani nepoznali ten rozdíl.