Temná detektivka
Vojtěch Rynda: Pustina varuje před "blbou náladou"

Seriál HBO Pustina teprve odstartoval a do rozuzlení jeho kriminální dějové linie zbývá ještě sedm dílů. Už od začátku ale drtí depresivní atmosférou, kterou nebezpečně prostupuje jedno varování: takzvaná "blbá nálada", která se plíživě rozrůstá jako plíseň, může mít dalekosáhlé důsledky. V životě osobním i politickém.

Pustina je jméno obce na česko-polském pomezí, která má to štěstí i prokletí, že sedí na zásobách uhlí. Těžaři usilují o prolomení limitů. Obyvatelé vesnice řeší dilema: zůstat na místě, odkud pocházejí, ale kde "chcípl pes", nebo se nechat vyplatit, odejít za lepším, avšak zpřetrhat kořeny? Třaskavá situace prostupuje mezilidskými vztahy jako podzimní lezavá zima klouby a kostmi: z Pustiny, odehrávající se v depresivním předjaří, chlad přímo čiší. A v téhle atmosféře zmizí čtrnáctiletá dcera starostky Hany (skvělá Zuzana Stivínová).

Nemíním prozrazovat žádné indicie z komplexního scénáře Štěpána Hulíka. Sám jsem si dávno před koncem minisérie myslel, že vím jak "to" všechno bylo - abych byl zaskočen závěrečným odhalením. Jeho zdánlivá banalita nakonec uvízne pod kůží hlouběji než sebevíc šokující zvrat. Zlo na úrovni jednotlivců, komunity, obce nebo i celého národa nevzniká ze zásadních událostí, ale z drobností, malosti, uskřinuté zanícené člověčiny.

Štěpán Hulík vedle Pustiny napsal i jinou minisérii HBO Hořící keř. Jde o zcela odlišné žánry: seversky mrazivá kriminální fikce ze součastnosti a historická rekonstrukce událostí následujících po sebeupálení Jana Palacha. Obě díla k sobě ale mají překvapivě blízko právě přes zkoumání "blbé nálady" a toho, jakou paseku dokáže v lidech napáchat.

To, že Pustina běží na obrazovkách v depresivní podzimní čas, je jasným záměrem tvůrců: v týdnech odvrácených od slunce se odehrává, s krátkými temnými dny svou atmosférou rezonuje. Těžko ale tvůrci mohli tušit, že se zároveň strefí do týdnů, kdy náladou lidí v Česku zahýbou drobné zákeřnosti, podrazy a lži ve veřejném dění. Nechuť poletuje ve vzduchu jako odumřelé listí. A jako v Pustině se člověk ptá: stojí tohle "uhlí" za to?