Když jsem si zadal celé jméno našeho prezidenta ve vyhledávači Yahoo! France, který upřednostňuje probírku textů psaných ve francouzštině, software mi automaticky nabídl tato zpřesnění dotazu: "Václav Klaus - oteplování, pero, životopis, prezident, krade." Reprezentuje-li tedy Klaus za těchto okolností český stát navenek v rouhavé frankofonní cizině, věru si zaslouží prezidentský plat.
Hlava České republiky se ale ničeho nebojí. Začátkem týdne v Paříži Klaus propagoval svoji již druhou knihu přeloženou do francouzštiny (Zachránit demokracie v Evropě), nedaleko Elysejského paláce pronesl přednášku o konfliktu "eurorealismu s euronaivismem" a poskytl rozhovor zpravodajskému kanálu France 24.
Škoda, že pozornost od této cesty odvedlo klání jednoho "slizkého politického subjektu" (Miroslav Kalousek), zvaného Věci veřejné, s TOP 09 a ODS, stranami naopak suchými jako drn. Klaus totiž předvedl svoji univerzální metodu: vyřknout obecně přijatelné nebo aspoň líbivé heslo, souznít s atmosférou, postulovat reálný problém - a zároveň pominout důsledky hesel či povahu dané atmosféry. A o problému pomlčet nebo z něj uhnout k falešným řešením. Studium této metody se šikne, až v roce 2013 nynější prezident znovu vstoupí - indicie zde jsou - do české partajní politiky.
Ve francouzské televizi rozvinul celý rejstřík své metody. Za každým jeho heslem mohl by tleskat i zástup odborářů s vuvuzelami: Po pádu komunismu chtěli jsme být normální evropskou zemí a účastnit se její integrace. Euro je katastrofa, eurozóna svěrací kazajkou. Je nepřijatelné předávat odpovědnost za rozpočet z jednotlivých zemí technokratům do zbyrokratizovaného Bruselu. Naše zadlužení je nižší než průměr EU, nižší než například zadlužení Francie. Tudíž je nesprávné nutit Česko k pořádku ve veřejných financích a neférové cokoli mu vyčítat. Solidarita v EU není - nesmí být - jednostranná. Schengen čili volný pohyb osob má výhody i náklady, ba i některá nebezpečí.
Potud Klaus ve své roli minulého, současného i budoucího verbíře v časech politických mobilizací.
Jako strážce panujících poměrů je Klaus napohled jiný. Dožaduje se přísnějšího rozpočtového paktu, než jaký vymysleli bruselští byrokraté; limit tří procent rozpočtového schodku pro země eurozóny je pro něj - příliš vysoký! Klaus vládnoucího establishmentu mlčí jako hrob o tom, že finanční trhy a jejich agentury jsou mnohem mocnější než všechna byrokracie světa, natož ta bruselská nebo jen pražská.
A konečně: Klaus politik hodlá "zachránit demokracie" národních států porážkou občanských společností, nevládních organizací, spontánních pozdvižení občanů na ulicích i srocení organizovaných odbory, "nátlakovými skupinami" pracujících lidí. Kdyby mohl, prodal by českou společnost Američanům, ale zároveň jako psohlavec z pera Jiráskova odhodlaně střežil zemské hranice.
Na tenhle schizofrenní marketingový špek skáčou mu všichni. Naše levicová opozice - včetně odborářů - kvůli Klausovi dezertovala z kritiky evropského neoliberalismu, a tím i z řad svých - tak si na Západě pořád říkají - "soudruhů". Zatímco bruselští technokraté a jejich opory v národních státech mohou účinněji předstírat, že s tím Klausovým "amerikánským" turbokapitalismem nikdy neměli, nemají a nebudou mít nic, ale opravdu nic společného. A už vůbec ne s něčím takovým, jako je - o tom přece Němci či Francouzi nikdy neslyšeli - "obrana národních zájmů".
Obnažit Klausův taktický manévr je obtížné. Lid navíc obecně nemá takové analytické schopnosti a tolik času na klausoviny jako třeba "euronaivista" Lubomír Zaorálek; ten předvádí hluboké sondy, kdykoli tepe Klause a - Evropskou unii vynáší do nebes. Normální člověk, slyší-li našeho pana prezidenta, se prostě jen nemůže zbavit dojmu čehosi nepatřičného, ba ostudného. A tak jeden čtenář pod článek o Klausově vystoupení na France 24 připsal úpěnlivý výkřik: "Seberte mu pas!"
Obávám se, že prezidentův pas je už pasé. Neboť mezi "některá nebezpečí" Schengenu patří i volný pohyb Václava Klause.
