Očima Martina Hekrdly
Vyhořelá pojistka, vysmátý Klaus

Jako pojistka ústavnosti a zdrženlivé rozumnosti vůbec vyhořel Senát. To když neposlechl svého předsedu Milana Štěcha (ČSSD) a nepočastoval Klausovy hříchy svým usnesením, nýbrž žalobou pro velezradu. "Normální" antiklausovské usnesení mohlo být šťavnatější, citovanější, ba i populárnější, nežli právnické, jako drn suché formulace, z nichž člověk může dostat leda žízeň. Byť u mnohých byla "žízeň na Klause" naopak významně uhašena právě ústavní žalobou. Namísto politického zápasu, máme tu zase politizaci práva. A atmosféru vyprazdňování mozků ve vřavě spravedlnosti.

Přinejmenším zůstává rozum stát. A to i přesto, že Klausova novoroční amnestie je skutečně katastrofální. Že jeho neratifikace "eurovalu" (schváleného oběma parlamentními komorami) drze přezíravá. A že nejmenování soudního čekatele Petra Langera soudcem (a ignorování verdiktu Nejvyšší správního soudu v této věci) je podle všeho pohrdáním soudní mocí, již hradní pán rád častoval termínem "soudcokracie".

Ztracené iluze

Ano, to všechno Václav Klaus spáchal. Ale ani náhodou vyjmenované skutky nedosáhly rozsahu a intenzity velezrady. Rozsah a síla úmyslného konání jsou zde rozhodující. A nikdo střízlivý si nemůže myslet, že se odcházející hlava státu dopustila jednání, které by ve velkém rozsahu, sdostatek intenzivně a záměrně směřovalo "proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu". Gigantický nesmysl!

Ve vztahu k této evidenci (tedy k tomu, co je evidentní, zřejmé, ba nad slunce jasnější) nemůže být soudnou stolicí stranickost, na jejímž základě se hned zformovaly tábory "pro" a "proti". Jestliže náležitě nechutní lídři pravicové trojkoalice, která tvoří nejméně populární vládu za posledních dvacet let, prohlašují žalobu za nepatřičnou a ostudnou, pak je to, bohužel, prostinká pravda. Tím hůř pro "žalobníčky" z opozice, kteří jsou pro mnohé nadějí zářných zítřků. A kteří, žel, na pochodu k nim už stihli sami o sobě vydat osvědčení o fundamentální nesoudnosti. Budou-li vládnout tak, jak nyní přemýšlejí, čeká nás další perioda ztracených iluzí.

Opoziční tah na branku má být vždy - a tím spíše dnes - politickým tahem na vládu. Vládu teď kohorty ČSSD & spol. leda posílily. Transformace politiky v soudní spor, tedy přeměna boje o moc (a o veřejné mínění) v ústavní právo (navíc nepochopené), degraduje fundamentálně nejen právní stát, ale i všechny ty, kdož se na tom podílejí. Je-li Klaus popotahován za "velezradu" (zločin vyhrazený prezidentům), měl by být premiér Petr Nečas obviněn z "vlastizrady" (analogický skutek "neprezidentů"). Vždyť Klausovu amnestii signoval (a jen tak mohla být i realizována). Bradáčová, hr na něj!

Až se tají dech, když senátor Jiří Dienstbier mudruje, že i neúspěšná žaloba na Klause bude užitečná, protože ústavní soudci konečně stanoví rozsah prezidentských pravomocí a tolerovatelnou míru jejich svévole. Neměli náhodou tohle dávno stanovit - v ústavě a jiných zákonech - právě zákonodárci? A tedy i senátoři, vlastizrádci jedni?

Modrý pták Fénix

Senátorka a ústavní exsoudkyně Eliška Wagnerová by snad měla, dumá lid, právu rozumět. To ano. Jsem si téměř jist, že původně byla v žalobě jen ta "populární" amnestie a že to byla právě Wagnerová, která rozšířila hon na Klause o kauzu eurovalu a mladého soudního čekatele. Jinak by žaloba neměla ani zdání serióznosti.

Václav Klaus může být spokojen, jakkoli je mu snad takové "odcházení" z Hradu osobně nepříjemné. Právě Wagnerová (ústavní soudkyní ji jmenoval Václav Havel), dávajíc nyní všanc svoji právní erudici, může mu posloužit jako indicie reálnosti dalšího spiknutí "pravdoláskařů" proti "standardní demokracii". Jsou to přece stále stejní lidé, "sarajevští atentátníci", všichni ti "Dienstbierové a pánové Pehe", Pithartové a Rumlové (či jejich publicističtí hafínci), kteří s pomocí "soudcokracie" zase útočí na "základy svobodné společnosti". Copak nevědí, že Klaus je jako Fénix, vždy znovu povstávající z popela? "Nic nekončí, jedeme dál!" Devět životů bude mít teď spekulace Ladislava Jakla, že senátorské tažení na Klause je ve skutečnosti varování na adresu Miloše Zemana: "My se tě, příteli, nebojíme ani jako prezidenta. A s námi přijde zákon!"

A tak kromě ostudy - je to ostuda, i když to říká Nečas v těch našich asociálních nečasech - se žaloba na Klause vyjeví i jako politická chyba. A nejen proto, že Senát, který již jako pojistka vyhořel, před Ústavním soudem pohoří.