Zásadní věci se teď dějí v zahraničí. Jistě, několik zdařilých kousků si střihl i náš ministr financí v nedělní Partii na Prima Family. Například když se snažil vysvětlit, že za všechno opravdu nemůže Miroslav Kalousek nebo vláda Petra Nečase. "Na žádném světě žádná vláda vás neochrání před všemi kapsáři," řekl. Ne? To jsme nevěděli.
I dál to bylo docela zajímavé. Když přišla řeč na velkokapsáře, čili na daňové úniky - ve světle minulý týden zveřejněného novinářského arcidíla globální povahy o penězích skrytých před daněmi v "palmových právních řádech" (nejvyšší odhad činí 32 bilionů "ulitých" dolarů) - Kalousek upozornil, že díky němu má Česko 11 rozkrývacích dohod s daňovými ráji.
Ta naše jedenáctka válí! Pokud ovšem je krize, nemůžeme kapitál doma přidržet - řekl by Klaus - "nedaněmi", jak se jinak sluší, aby podnikatelé mohli dýchat. A tak holt utíkají, firmy i konta. Díky prozíravému vedení státu je jich ještě málo. Buď jak buď, "zakázat nemůžete nikomu nic, protože žijeme ve svobodném světě," řekl Kalousek. Politoval, že jiné daňové ráje jsou nevydíratelné (jako je naopak Kypr) a vyjádřil souhlas, aby se na tím pokrčilo rameny. "Ano, protože to je věc, se kterou nikdo z nás nemůže nic dělat." Politici i občané potřebují také trochu té marnosti, aby mohli žít, sdělat nějaké jmění a realizovat osobní kariérní vzestup ve službě veřejnosti...
Klíčová událost se odehrála v pátek večer "na konci světa", jak v 15. století nazvalo Portugalsko poselstvo "husitského krále" Jiřího z Poděbrad, které se tehdy vydalo do Lisabonu za účelem rozprav o evropském míru. Aktuální zpráva v opačném směru - asi kvůli začínajícímu víkendu - s dostatečným důrazem v "úsporné" Praze nedopadla. A přece je to bomba: toho 5. dubna rozhodlo třináct portugalských ústavních soudců, že hlavní úsporná opatření rozpočtu na rok 2013 jsou "protiústavní". Ve zdůvodnění verdiktu se konstatuje, že je třeba, aby zákony odpovídaly ústavě a nikoli - divná to věc v rozpočtově zodpovědné Evropě - naopak. Proč na to jako první nepřišli naši soudci v Brně? Jiná země, jiný mrav? Jiné panství jiného práva?
Každopádně jde o velký malér. Vláda konzervativce Pedra Passose Coelha i předchozí vláda socialisty Josého Sócrata se snažily plnit podmínky, které jim - za pomoc 78 miliard eur - předloni nadiktovala trojka (MMF, EK, EC). Odolaly sérii generálních stávek a pouličních protestů (2. března bylo v ulicích portugalských měst 1,5 milionu lidí), během nichž davy nějčastěji zpívaly hymnu protifašistické "karafiátové revoluce" (5. dubna 1974) Grandola Vila Morena. A teď bude vládě chybět 1,4 miliardy eur, schodek se nesníži na 5,5 procenta a EU utáhne finanční kohouty.
Někdo by řekl, že davy i soudci jsou nezodpovědné živly, na špičku vlastního nosu nedohlédnuvší. Je však třeba uvážit, že poctivé plnění úsporných řezů vedlo k už tomu, že za poslední tři roky se HDP Portugalska snížil o 7 procent a nezaměstnanost strhala všechny rekordy. Šíří se konsensus, že lidé už takhle dál nemohou žít. Nejde to prostě.
Možnosti jsou po verdiktu ústavních soudců už jenom tři: buď vláda ještě zvýší daně, což je jen ztěží představitelné (DPH dosáhla již nyní 23 procent). Nebo - za druhé - dojedná nové a měkčí podmínky s trojkou. I to je poněkud odvážná vize, nebude-li 25. dubna podpořena další revolucí, teprve druhou za posledních 39 let. A konečně, za třetí, Coelhova vláda se může rozhodnout, že dobrovolně půjde od válu, k předčasným volbám. Koho však budou Portugalci volit, když zásoba zavedených stran je vyčerpána? A i kdyby nebyla, proč vůbec volit, jestliže cokoli vzejde z uren, bude se muset dohodnout s trojkou? A tak pořád dokola. "To je věc, se kterou nikdo z nás nemůže nic dělat," řekl by Kalousek.
Jestli přece jen půjde nakreslit kulatý čtverec, dozvíme se snad i u nás, víkend nevíkend. Taková věc, byť až z konce světa, se ani v tom Česku neutají.
