Zárodky hnědého moru
02.10.2006 00:00
V půli září získala pravičácká NPD v Meklenbursku přes sedm procent hlasů. Nejvíce od mladých. Rozhodlo se pro ně patnáct procent voličů mezi 18 až 24 lety a dvanáct procent v kategorii mezi 25 až 34 lety. Je teď zastoupena ve dvou zemských parlamentech; v Sasku a v Meklenbursku. Začátek čtvrté říše?
Chce-li být NPD více než exemplář v panoptiku paranoiků, vegetujících v každé demokracii, tak to nestačí. Sedm celých tři procenta je šest poslanců ve schwerinském zemském sněmu.
Šanci na třicet procent mají jen tehdy, když nabídnou více než vyholence s baseballovými pálkami. NPD to zkouší. Má teď profesionálnější vůdce. Odpudiví práskači fungují spíše jako forma guerilla marketingu.
V meklenburském volebním boji nabídla NPD nejenom přitroublé „Azylanti, ven!“. Její lokální vůdce Udo Pastörs založil úspěšnou iniciativu proti nepopulárnímu povrchovému dolu na hnědé uhlí, NPD kritizuje zdražování zdravotní péče a odmítá připravované zvýšení daně z přidané hodnoty (DPH). Tak se strana stává volitelnou pro více lidí. Tím spíše, že pozdně kapitalistická společnost trpí kocovinou po flámu konzumní éry. Stojí za pokus podchytit těkající nespokojenost vzrůstajícího počtu lidí. Jenomže NPD má stejně problém: tematicky se překrývá s levicovou Die Linke (dříve PDS). Levičáci jsou taky proti zvýšení DPH a zdražování zdravotnictví. Takže nemusíme mít obavy: nejsou to pravičáci, kteří používají nespokojenou masu, jako před druhou světovou válkou. Naopak, extremistické strany pro voliče představují možnost vyjádřit nespokojenost s etablovanými stranami.
Kdo zaškrtne pravičáky, není jednou provždy extremista, volí protest v hnědé a příště třeba narudo. Nabídka extremistů zřejmě neoslovuje ty statisíce Němců, které by k tomu měly - alespoň statisticky viděno - docela důvod. Jejich biblí není a nebude Mein Kampf, nýbrž katalog zásilkového domu.
Pravičáci sice mohou společnosti uškodit, ale ne si ji získat. Přitažliví jsou pouze pro ono promile ubožáků, kteří ztratili naději na konzumní idylu střední třídy. Ani se již nesnaží přetvařovat a demonstrují sounáležitost na periferii společnosti. Nerozumějí modernímu světu a snaží se najít útočiště v minulosti, hledají jistotu v rase. Šokují a dožadují se tím pozornosti. Spíše případ pro psychiatry než pro politology.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.