Železná kancléřka, čistý premiér

Domácí
3. 4. 2012 13:55
Angela Merkelová a Petr Nečas.
Angela Merkelová a Petr Nečas.

Byla ohlášena předem dvě témata úterního pražského výletu kancléřky Angely Merkelové do Prahy hlavně za premiérem Petrem Nečasem: energetika a Evropa. "Nejmocnější žena zeměkoule" (podle časopisu Forbes) a "nejlepší premiér, jakého jsme kdy měli" (řekl by asi Klaus, kdyby se tolik "nesekl" s Dobešem a Bémem) mají v obou ohlášených tématech rozdílné názory. Klid, o nic nejde.

Na explozi Fukušimy holt obě země reagovaly jinak. Češi prchat od jádra nebudou. Jsou zřejmě otrlejší. Každopádně jejich vláda nereaguje ani na exploze nespokojenosti vlastního obyvatelstva, natož na "puče" a "dražby" uvnitř vládní koalice. A Merkelová asi nečetla knihu svého krajana Ulricha Becka Riziková společnost. Neboť jinak by nemohla říci, že umí žít s jadernou energetikou jiných zemí. Rizika přece neznají hranic a Temelín je - z výšky nahlíženo - skoro v Bavorsku.

Prchá vůbec paní kancléřka před jádrem? Spíš si chce uchovat mimořádnou popularitu mezi voliči; je už dlouho nejoblíbenější politickou postavou ve své zemi a její křesťanští demokraté (CDU/CSU) stále v preferencích předstihují demokraty sociální (SPD) o 10 procent. Atomové Česko může v budoucnu Merkelové posloužit za argument, že v globálním konkurečním boji - stejně energeticky náročném jako sebezáhubném - je beztak všechno ztraceno, a tím i dovoleno. Fukušima se vzdálí v čase jako Černobyl, a tak jako on sejde všem z očí, mysli i politiky. Obrat na čtyráku je takřka jistý.

Ne, Nečas určitě neopevní českou přenosovou soustavu transformátory proti energii z větrných monster na severu Německa. Vypadalo by to jako ty prvorepublikové bunkry proti Hitlerovi. Spolková republika vyváží leccos a všemi směry musí exportovat i tu elektřinu, kterou nejde - zvláště když fouká vítr - štosovat na sklad. Je v jejím zájmu, aby si únosnost českých drátů pohlídala a pustila chlup nějakých investic. A je v zájmu Česka, které stojí a padá s německým průmyslem, aby dál hrálo roli podpůrné produkční zálohy. V nejhorším se Němci bez ní obejdou.

Že Petr Nečas po vzoru Davida Camerona nepodepsal rozpočtový pakt? Žádný problém. Jeho vláda je tento pakt pod jménem "programové prohlášení vlády" odhodlána - podpis nepodpis, euro neeuro - dodržovat. A vůbec nehrozí, že by český premiér kancléřku upozornil na fundamentální vadnost víry, že fiskální disciplína vskutku zvyšuje na trzích důvěru a podporuje dlouhodobý růst.

Tato politika nebyla nikdy - v celé ekonomické historii - úspěšná, pokud ji zároveň nedoprovázela prudká devalvace měny (často nyní doporučovaná Řekům v rámci výzev, aby se vrátili k drachmě).

Nečas, ve kterém žijeme za Nečase Petra, je německým dílem. Německý "copyright" by sám o sobě za mák nevadil, apriorní antiněmectví je hloupé. Jenže tento "výrobek" Made in Germany je vlastně - ve vztahu k řadě evropských zemí - specifickou formou politiky konkurenčních devalvací. Tedy tím, čím se ve 30. letech 20. století evropské státy snažily uchovat takzvaný zlatý standard (dnes nahrazený "zlatým pravidlem" téměř nulového strukturálního deficitu). A přivolaly Velkou depresi.

Tohle je prostě třeba vědět. Z tváří a gest železné kancléřky a vycíděného premiéra to nevyčteme.

Autor: Martin HekrdlaFoto: Robert Sedmík

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ