Právo být zapomenut
"Vymažte mě z internetu!" Ale jak zmizet z on-line světa?

Vymažte mě z internetu, žádají lidé. Existuje mnoho Evropanů, kteří by rádi zapomněli na svou minulost. Google nyní spustil formulář, pomocí něhož lze zažádat o odstranění údajů, jež člověku vadí. Podobné žádosti řeší i tuzemský Seznam a v Kalifornii chystají dokonce speciální "mazací tlačítko".

Evropanům se povedlo, co zatím nikde jinde na světě. Soudní dvůr Evropské unie vyhověl žádosti španělského občana, který se domáhal "práva být zapomenut" na internetu. Muži se nelíbilo, že se na předních pozicích vyhledávače Google objevovaly odkazy na jeho exekuci z roku 1998 kvůli dluhu na sociálním zabezpečení, který již dávno uhradil.

Uvedené soudní rozhodnutí je podle odborníků průlomové. Verdiktem byl překvapen i sám americký gigant. "Jsme opravdu zaskočeni," reagoval ředitel Googlu Larry Page. A slíbil změny. Ty nyní chystají i další společnosti či dokonce vlády.

Malé české políčko

Žádosti o vymazání nežádoucích odkazů registruje i Seznam, v Česku nejoblíbenější vyhledávač. "Nějaké stížnosti jsme samozřejmě zaznamenali. Jsou jich ale maximálně desítky ročně. Podle platné legislativy odkazujeme stěžovatele především na provozovatele inkriminované webové stránky, která je zdrojem dané informace. Po upozornění, že došlo k odstranění této stránky, pak my už jen přeindexujeme vyhledávání, aby se odkaz již prioritně nezobrazoval," řekla TÝDNU mluvčí Seznamu Irena Zatloukalová.

Přestože se po rozhodnutí Evropského soudu zatím počet stížností na Seznam nenavýšil, jeho provozovatel chce být raději předem připraven, a tak v současnosti připravuje podobně jako Google "interní kuchařku" pro podávání žádostí o výmaz. Ve světě podobný formulář preventivně připravuje i vyhledávač Yahoo! a inspirovat novým vývojem se prý chystají i vyhledávače v Číně.

Bez práce kvůli Facebooku

Fotografie z veselé party na Facebooku, účast na happeningu či veřejné politické projevy. To, co připadá lidem v sedmnácti úplně v pohodě, může být o deset let později překážkou třeba při hledání práce. Čím dál víc zaměstnavatelů i personálních agentur totiž získává informace o uchazečích na internetu. "Když jsem přišla na pohovor do nové práce, zeptali se mě, zdali sympatizuji se sdružením hippies. Řekla jsem, že ne. A oni se mě zeptali, proč mám tedy na Facebooku fotografii z hippies demonstrace," říká osmadvacetiletá Klára z Prahy. Snímek byl přitom deset let starý.

Během studijního pobytu v Anglii se dnešní právnička náhodou ocitla v době zmiňované demonstrace na náměstí, kde akce probíhala. A tehdy to byl přece skvělý nápad vyfotografovat se s veselými hipíky... Přestože odborníci již dlouho varují, že by lidé měli zvážit, co o sobě na internetu zveřejní, podobných případů jako ten Klářin všude po světě přibývá. "Ano, díváme se na sociální sítě. Řeknou nám o člověku někdy mnohem víc než samotný pohovor," potvrdila nedávno zástupkyně jedné z největších personálních agentur v Česku.

Zrušit či smazat své účty a stopy na sociálních sítích bývá přitom mnohdy skoro nemožné. A často přitom člověk o sobě musí prozradit další věci, jež ohrožují jeho soukromí.

CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 30. ČERVNA 2014.