Zmrzlina s manou, fenyklem, čokoládou nebo tabákem, sýrem brie nebo vinným octem: v zemi, jež je průkopníkem v umění připravit mražený krém, dokáže ledová pochoutka díky tvořivosti některých jejích výrobců stále odolávat průmyslovým výrobkům.Dvaasedmdesátiletý Alberto Pica, jehož rodina má v Římě obchod se zmrzlinou již po více než dvě generace, přišel před sedmi lety se zmrzlinou s manou. Nejde ovšem o takovou, která padá jako v bibli z nebe. Pochoutka je připravena z karamelu a mízy druhu jasanu rostoucího v Kalábrii a na Sicílii. Zmrzlina s manou, která je bohatá na vitamíny a chudá na kalorie, prý přispívá ke zdárnému růstu dětí.
Spotřeba zmrzliny, která není vyráběna průmyslově, představuje 58 procent italského trhu. Podle předsedy asociace zmrzlinářů Alberta Piky snědí Italové ročně 12 litrů, Římané pak 18 litrů zmrzliny. V Itálii je 34.500 výrobců domácí zmrzliny, mnozí z nich se ale spokojí s průměrnou kvalitou pro turisty a dělají ji z ovocného sirupu, uvádí. Alberto Pica vyrobil v posledních letech mnoho zmrzlin různé chuti, mezi nimi "zmrzlinu lásky" z plodu makadámie, kterou devětaosmdesátiletý italský politik Giulio Andreotti "k smrti miluje" a nechává si ji posílat domů.
Mražená Fata morgana
Maria Agnesa Spagnuolová, jež představuje novou generaci, zase vytvořila mraženou pochoutku, která se pod názvem Fata morgana prodává ve třech obchodech v Římě.
"Všechny ingredience si připravuji sama, nepřichází v úvahu, abych kupovala prášek nebo sirup. Pracuji s čerstvými surovinami. Maceruji levanduli, kardamom, čaj. Chci obnovit tradici našeho umění," vysvětluje dvaačtyřicetiletá žena, která přišla do Říma z Apulie, aby se tu věnovala divadlu. V době, kdy neměla angažmá, objevila malý inzerát radnice, která nabízela půjčky ženám toužícím otevřít si obchod. Byl to začátek dobrodružství, protože zmrzlina vždy, již od dětských let, byla její láskou. První krámek si otevřela v roce 2003. "Dvě chutě se setkají a vytvoří třetí. Doufám, že nabízím trochu více než zmrzlinu," říká.
Tisícovka zákazníků denně navštíví její obchod, aby ochutnala řeckou baklavu, Afrodité (celer a zelený citron), Kentucky (čokoláda a tabák), zmrzlinu s fenyklem, medem a lékořicí, chuť inspirovanou Kámasútrou, kterou se však Spagnuolová neodvážila takto pojmenovat kvůli dětem, nebo Wasabi (čokoláda s křenem).
"Chodím sem každý den, je to můj oběd, osvěžující i výživný," svěřuje se zákaznice vybírající si několik zmrzliny za dvě až 3,5 eura (48 až 84 Kč), mnohem méně kalorických než jsou jejich americké kolegyně.
Sto vůní v kornoutku
Maria Agnese považuje za svého učitele Claudia Torcého, který má svou prodejnu na jihu Říma. Vnuk cukráře, jenž prohlašuje, že má ve své DNA cukr, dává svým zmrzlinám sto vůní, z toho 22 slaných (mortadela, pistácie, bazalka, omeleta se žampiony, tuňák v tomatě, gorgonzola a další), 15 šodó (sherry, madeira či tramín) a 20 čokolád, které jsou jeho vášní. Tento "purista" je velmi nahněván na své kolegy, kteří se označují za domácí výrobce a používají průmyslové polotovary. Ti podle něho tvoří většinu. "Za hodinu vyrobím tři zmrzliny, zatímco s průmyslovým polotovarem, k němuž stačí přidat mléko nebo vodu, se jich vyrobí tucet. Jedinou mou nadějí je, že si zákazníci přečtou seznam ingrediencí a dozvědí se, že ve zmrzlině jsou barviva, aroma a stabilizátory. Domácí zmrzlina, to neznamená otevřít krabici, musí se pracovat rukama," zlobí se.
Foto: Profimedia, archiv
