Jak jsme <span>letos pojedli…</span>

Už druhý rok se alespoň očima projídáte návštěvami s panem Cuketkou. V závěru sezóny přinášíme žebříček nejlepších, malé shrnutí a stručný návod pro restauratéry, jak se polepšit.

Celý rok 2008 byl ve znamení neustálého otevírání nových a nových podniků. Hned několik jich za pár měsíců stihlo zkrachovat, nebo byly donuceny změnit úvodní koncept a cenovou politiku. Od několika provozovatelů padla výtka, že jsou návštěvy krátce po otevření předčasné a neférové. Opakované návštěvy s odstupem času ale hovoří v jejich neprospěch. Restaurace, která nezafunguje během prvních týdnů, to už většinou nedožene.

Do žebříčku nejlepších se také probojovala pouze jedna restaurace rodinného typu v přívětivějším cenovém pásmu. Není to proto, že bychom podobné podniky nevyhledávali, právě naopak. Najít však kvalitní zařízení za rozumnou cenu je obtížné. Restauratéři k tomu z velké části přispívají sami neustálým oživováním starých nešvarů. Jídelníčky jsou nesmyslně dlouhé a pokud možno "světové", to vše jen za cenu vaření z polotovarů a mražených surovin. Poctivé, na základních a sezónních surovinách založené jídlo si v Česku ještě nevybojovalo místo na slunci. Kuchaři i hosté stále raději utíkají k specialitám světových kuchyní, i když vědí, že to co mají na talíři, je oboustranný a vynucený kompromis.

Čerstvá ryba? Většinou z mrazáku

K chronickým problémům, které bránily lepšímu hodnocení patří tepelné opracování a servis masa. Spočítat návštěvy, kde jsme na talíř nedostali vysušené maso, lze na prstech jedné ruky. Stejně tak zamrzí podávání rybího masa, které nese zřetelné známky zmražení i když je prezentováno jako čerstvé. A když už masitý pokrm dorazí na stůl v pořádku, není dostatečně teplý, nebo není na nahřátém talíři. Ty přeci dostávají i děti ve školní jídelně.

Příjemné změny se ale odehrály na vinných lístcích. Čím dál častěji tam můžeme vidět široký výběr nejen v lahvích ale i po sklenkách. Přičemž nabídka z Česka není pouze v roli anonymního stolního vína. Bohužel marže dosahující až 500% s námi zůstanou asi navěky. Podobného uznání jako víno se bohužel nedostává pivu a kávě. V obou případech dávají restaurace přednost obřím a unifikovaným značkám, přitom mají tady u nás z čeho vybírat. Na zajímavé pivní speciály minipivovarů a čerstvě praženou kávu z lokálních pražíren si tak asi ještě budeme muset počkat.

Foto: Profimedia, Martin Kuciel