V okolí kláštera Mount Saint Bernard v centrální Anglii svědčí jen vůně sladu o neúnavné práci mnichů, kteří se pustili do výroby domácího piva. Trapistický klášter, ve kterém žije dvacítka bratří, se potýká s poklesem příjmů z farmářských aktivit, a proto se v posledních letech rozhodl místo mléka vsadit na alkohol, píše agentura AFP.
Mniši prodali krávy a vybavili se nejvyspělejší technikou, díky níž mohou nyní vyrábět 300 tisíc lahví ročně. Jejich nápoj má 7,4 stupňů a jako dvanáctý na světě získal ocenění Mezinárodní trapistické asociace (ITA).
Za tlustými zdmi kláštera vycházejí z ultramoderních přístrojů vyrobených na míru v Německu tisíce lahví piva ale, jak se jmenuje nápoj s vysokou fermentací, v Británii zvláště oblíbený.
Tento mok si zamilovali jak pivaři na evropském kontinentu, tak mladí Britové. Zájem svědčí o rostoucí oblibě domácích piv.
Vyrábět domácí pivo a spojit výrobu s klášterní tradicí nebylo nijak těžké rozhodnutí, ale přece jen nebylo všechno tak jednoduché.
Modlení s tabletem
"V podstatě jsme nevěděli, jak prudce stoupla obliba domácího piva. Znepokojilo nás to, stejně jako další trapistické pivovarníky, kteří se obávali, že bude příliš velká konkurence," říká opat Erik.
Avšak mniši se nadchli tímto projektem, který je donutil k některým úpravám denního řádu. Jeden mnich musí dohlížet na přístroje, ale to mu nebrání v tom, aby se při tom nemodlil s tabletem v ruce, který mu umožňuje sledovat, zda zpívá shodně s bratry.
"Musíme žít náš klášterní život a nesmíme dopustit, aby ho vaření piva příliš narušovalo," vysvětluje bratr Joseph a dodává, že výroba piva je důležitá pro údržbu kláštera a pro charitativní činnost.
Produkce přesto plně zapadá do rytmu poklidného života kláštera.
"Vyrábíme naše piva podomácku a v tomto procesu je významná dimenze ruční práce," říká opat Erik.
"Líbí se mi, že pivo vzniká z velmi prostých surovin a výsledek je úžasný, když si uvědomíte, že na počátku je slad, chmel, voda a pivní kvasnice," dodává.
Pivo Tynt Meadow, nazvané podle jedné části pozemku, na němž byl klášter před dvěma stoletími postaven, je oceňováno mnoha milovníky zlatavého moku, ne však tak docela jeho výrobci. "O svátcích, na Vánoce a na Velikonoce ho můžeme pít," říká bratr Joseph. "Ale jsme mniši, nejsme žádní velcí pijáci," dodává.
