
Bez degustace se člověk v této profesi podle Rouskové neobejde, jako šéf výroby ručí za to, že přerovské pivo bude mít nejen správnou chuť, ale také barvu, vůni a říz.
Pro práci v oboru se přerovská sládková rozhodla na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. "Mým holčičím snem určitě nebylo pracovat v pivovaru. Na vysokou jsem šla s tím, že bych se zaměřila třeba na kosmetiku. Ve třetím ročníku jsem si přesto vybrala kvasnou chemii. Pivovarnictví zvítězilo proto, že toto řemeslo má u nás obrovskou tradici," usmála se Rousková.
Po škole nastoupila na ředitelství tehdejších Severomoravských pivovarů a sladoven v Přerově jako referent. Vyzkoušela si také práci podnikového mikrobiologa a technologa. "Pak jsem přešla do pivovaru, protože jsem chtěla do provozu. Nejprve jsem byla podsládek a od roku 1998 jsem sládek," popsala Rousková.
Sládkem v sukních? Bez despektu
Doplnila, že její profese není typickým povoláním žen, v oboru se však nikdy nesetkala s despektem. Sem tam se však nad jejím zaměstnáním pozastaví člověk, který sládkovou nezná. "Zvlášť pánové si sládka představují jako podsaditého a sudovitého chlapa. Většinou slyším ty nejzajímavější reakce od těch, kteří si myslí, že znalec piva je ten, kdo ho vypije do nejvíc," pokrčila rameny Rousková.

Kontrola i mimo pracovní dobu
Pěnivý mok někdy "kontroluje" i mimo pracovní dobu v restauracích, například při posezeních s přáteli. "Po pivu sáhnu vždycky, protože je na žízeň nejlepší. Navíc podle odborných teorií má jeden půllitr piva denně pozitivní vliv na zdraví muže, u ženy jsou to tři deci. Já si sice denně pivo nedávám, doženu to ale při jiných příležitostech," usmála se Rousková.
Jak jinak, nejvíc přerovské sládkové chutná pěnivý mok z vlastní "zahrádky". Vztah k němu má už od studentských let. Přerovské pivo bylo první, které před 30 lety ochutnala. Tehdy jí bylo 18 let a chodila na něj se spolužáky z gymnázia mimo jiné do nedaleké pivovarské hospody. Ani dnes to této restaurace nemá daleko, pracuje jen pár kroků od ní.
Foto: ČTK