Do pardubické Bazalky jsme zašli na doporučení přátel. Prý tam skvěle vaří a navíc se dá sedět na zahrádce v samém srdci historického centra. Nadšení jsme si však odvezli jen poloviční.
Zážitky z celkem chutné kuchyně tentokrát definitivně zabila neochotná a neuvěřitelně pomalá obsluha. V horkém letním dni jsme zapluli pod slunečník na zahrádce. Dvě třetiny stolů byly obsazeny, v době oběda se podávala především jídla z denní nabídky. Náš stůl však obsluha ignorovala. O jídelní lístek jsme si museli po patnácti minutách říct sami a s objednávkou počkat dalších patnáct minut. Přitom číšníci tam byli tři... Špatný začátek.
ČTĚTE TAKÉ: Panelákovým lesem za výbornými nudlemi 
Stálá nabídka měla vycházet ze středomořské kuchyně (což se odrazilo především na masitých pokrmech se zeleninou), ale spíše připomínala koktejl evropských receptů od Francie přes Itálii po Řecko.
Nechyběly ani poněkud divoké kombinace (například vepřová panenka nadívaná banánem s mátovou omáčkou) či tradiční jídla "z českých luhů a hájů" (zvěřina, králík). Každopádně tu návštěvník alespoň nenarazí na obligátní kuřecí prsa se šunkou a sýrem nebo "smažák" s hranolky.
Formanská česnečka (35 Kč) byla více slaná než česneková, navíc mdlá. O mnoho lepší byly zapečené kuřecí večky s kozím sýrem (100 Kč).
Tři plátky opečeného bílého chleba s olivovým olejem a kozím sýrem představovaly jednoduchou, ale výtečnou kombinaci. Kdyby kostičky chuťově nudného kuřete nahradily plátky parmské šunky a celek doplnilo pár lístků rukoly, byla by to středomořská fantazie!
Pstruh Viléma z Pernštejna (165 Kč) pečený v alobalu měl bříško napěchované směsí bylinek a plátkem citronu. Maso bylo jemné, šťavnaté a přitom pevné, že se dalo snadno vykostit; k tomu sklenička suchého bílého vína. Plný počet bodů a ještě jeden navrch za estetický dojem.
Horší to měl kolega s hovězím steakem Piemont (300 Kč). Byl to dobré tři centimetry vysoký steak z pravé svíčkové podávaný s hříbky na smetaně a parmazánovou večkou. Bohužel místo "medium" dorazil "rare", s rychle orestovaným povrchem, ale temně rudým vnitřkem a úplně syrovým středem. Polovina porce tedy zůstala netknutá.
Unavená obsluha se zásluhou jednoho číšníka, kterému se nás zřejmě zželelo, časem mírně zlepšila, takže jsme dojídali docela spokojeni. Na dezert jsme v tom vedru chuť neměli, malé espreso (28 Kč) ovšem potěšilo výraznou chutí.
Bazalka je určitě hojně navštěvovaný podnik, proto možná usíná na vavřínech. Neškodilo by provětrat menu, sáhnout po autentických středomořských receptech a hlavně proškolit obsluhu.
Restaurace Bazalka, Pernštýnská 15, Pardubice
Foto: Tomáš Nosil
