Pro chřest měl slabost i generál De Gaulle

Na první pohled může uvařený na talíři působit nevábně, jenže zdání často klame i v kuchyni. Chřest patří mezi skutečné delikatesy, navíc na jeho přípravu nepotřebujete příliš mnoho času ani surovin. Veledůležitý je ovšem v jeho případě výběr při nákupu, v Česku budete muset hledat i obchod, který jej má čerstvý v nabídce. 

Říká se mu jedlá slonovina nebo elixír věčného mládí. Sklízet se začíná v dubnu, hlavní chřestová sklizeň připadá na první polovinu června. Chuťově nejlepší je chřest bílý, má nejjemnější chuť. Čím má silnější stonky, tím bývá chuťově lepší - myslete na to již při výběru v obchodě. Biologové rozlišují několik druhů chřestu, v Česku roste ovšem pouze chřest lékařský. Fotosyntetickou funkci přebírá u této vytrvalé biliny stonek, respektive jeho části napodobující listy (folokladia).

ČTĚTE TAKÉ: Dříve než řekneš chřest!
                       Chřestová charlotta s langustinami a salátem

Obzvlášť oblíbená je tato tradiční pochoutka v Nizozemí, Francii, Belgii, Británii a Německu. Jako zelenina i léčivá rostlina byl znám již ve starém Egyptě čtyři tisíce let před naším letopočtem, pro lékařské účely jej pěstovali antičtí Řekové, pochutnávali si na něm římští gurmáni či císař Augustus. Ve středověku se chřest dostal díky zámořským cestám až do střední Evropy, od poloviny 16. století jej pěstují také Italové a Španělé.

V posledních letech roste obliba chřestu u nás

Do Česka dorazil o dvě století později, kdy se na jeho úpravu používala speciální technika vybělování pod zvony z pálené hlíny. Po druhé světové válce jeho obliba v českých kuchyních upadala a teprve v posledních letech se chřestovny u nás začaly obnovovat - pěstování chřestu je poměrně náročné a vyžaduje trpělivost. Přímo ve Versailles údajně rostl pro stůl francouzského krále Ludvíka XIV. "Neuráží mě, když mě někdo přirovná k chřestu, protože i u chřestu je nejdůležitější částí hlava," prohlásil o téhle rostlině francouzský státník Charles De Gaulle.

Jak v obchodě poznáte, že je chřest skutečně čerstvý? Stačí naříznout či nehtem narušit podélně stonek, vytékat by z něho měla tekutina. Stejně tak by čerstvý chřest neměl jít ohnout - pokud jeho stonek nepraskne a ohne se, nekupujte jej. Špičky výhonků musí být zavřené, nikoliv "vykvetlé". Pokud se rozhodnete vyzkoušet chřest zelený, počítejte s lehce nahořklou chutí, kterou vám zelený chřest ovšem vynahradí větším obsahem vitaminu C.

Vařit byste chřest měli nastojato ve speciálním hrnci, kdy hlavy vyčnívají z vody ven, v klasickém jej raději položte. Vody použijte pouze tolik, aby těsně přikryla povrch rostlin. Do jednoho litru vody přidejte jednu lžíci soli, stejné množství másla a citronovou šťávu, k zelenému chřestu se naopak místo ctironu přidává špetka cukru. Doba varu závisí na vaší chuti, bílý chřest se vařívá 10 až 25 minut, zelený 8 až 15 minut.

Základní recept na přípravu chřestu je v kuchyních po celém světě používán nejčastěji. Na jeho přípravu pro 4 osoby budete potřebovat 2 kilogramy čerstvého chřestu, 2-3 litry vody, 1 lžičku soli, špetku cukru, lžíci másla nebo oleje, jednu až dvě lžíce drcené petržele a stejné množství osmažené strouhanky. Chřest  omyjeme, důkladně oloupeme (pozor na vlákna, která by vám dělala problémy při konzumaci) a vložíme do vařicí vody. Poté opatrně vyjmeme z hrnce a položíme okapaný chřest na talíř. Přelijeme jej rozpuštěným máslem a posypeme petrželkou a osmaženou strouhankou. Jako příloha se k chřestu nejčastěji podávájí brambory vařené ve slupce.  

Foto: profimedia.cz