V roce 1991 se V Zátiší stalo jedním z prvních luxusních restaurantů v Praze. Jeho úspěch trvá dodnes a skupina se dokonce rozrostla o další tři podniky.
Současná podoba V Zátiší se nese v duchu "dvojího pokušení", kdy na hosty čeká interiér rozdělený do dvou odlišně pojatých částí od designérů Ronyho Plesla a Báry Škorpilové. Převládají propracované dekory, originály českých výtvarných umělců a dobrá práce se světlem. Jediné, co nás rušilo, byly přebujelé dekorace nad stoly u oken, které téměř zasahovaly do talíře. Nebýt toho, ani bychom si nevšimli, že polovina dekorace z okrasných dýní je zplesnivělá. Obsluha o stavu výzdoby nejen že neměla ani potuchu, ale ani nebyla schopna zajistit adekvátní nápravu, a ani nám sama nenabídla možnost si přesednout k jinému stolu v téměř prázdné restauraci.
Souboj vjemů na talíři
Duel vjemů je i motivem v jídlech šéfkuchaře Milana Hořejše, který dává ke každému masitému hlavnímu chodu hned dvě komplementární omáčky. Přesné zacílení jeho kuchyně lze vystopovat těžce - v menu se střetává česká i mezinárodní, podobně jako v pražských top hotelech. Kulajda, sashimi, italské risotto nebo klidně i sezónní zvěřina. V Zátiší rozhodně vašim chutím nekladou limity. Všechny jídla v menu jsou bez ceny, platíte totiž podle počtu chodů - 890 Kč za dva nebo 990 Kč za tři.
Začínáme nadějně. Perfektně zpracovaná křepelka v medovině sedí na krásně krémovém a chuťově propojeném "risottu" z krup. Máte chuť si na ni zajít ještě jednou, nebo se poohlédnout po zdroji křepelek a medoviny ve vašem okolí. Idylka ale končí u dýňové polévky, která selhává hned v několika ohledech. Je řídká a slabě dochucená. Kuchař na ni navíc přidal čepici z módní pěny. Když ji navíc ochutnáte, zůstane vám na patře nepříjemná dochuť zpěněného mléka a vyčichlý odstín skořice, který je v tomto zpracování spíše nepříjemný. Pěna nedodává ani aroma, ani polévku nedochutí - je zkrátka nefunkční.
České speciality? Zklamání
Dalším zklamáním je degustační talíř českých jídel, kdy je dohromady nabízena pečená kachna se zelím, dančí filet a "svíčková". Jestli měl být talíř v něčem ukázkový, tak to bylo v ilustraci toho, jak často lze v české kuchyni narazit na vysušené maso bez ohledu na recept. Šťavnatý byl naopak pošírovaný filet z halibuta s pastiňákovým pyré. Vychutnání pokrmu ale narušilo podávání na vychladlém talíři i dvojkombinace omáček - calvados vs. redukce z červeného vína - která se s pokrmem snoubila snad jen "papírově".
Poměrně zajímavý a jistě do detailu promyšlený koncept tak při naší návštěvě narazil na svou přílišnou komplexitu, kterou personál nebyl schopen převést na talíř. Při útratě okolo dvou tisíc pro dvě osoby tak z toho vychází jedině šest cuketek z deseti.
V Zátiší, Liliová 1, 110 00 Praha 1
Foto: Martin Kuciel, Tomáš Nosil
