Stovky let poté, co se jejich předci naučili vyrábět víno z rýže, přestávají mít Japonci na své tradiční saké chuť. V jednu dobu nejoblíbenější pití v japonských domácnostech i restauracích vytlačuje z barů a obchodů dovážené víno a místní pálenka z brambor zvaná šóčú. Popularita saké v japonské společnosti prostě už není to, co bývala, a místní výrobci se musejí spolehnout na rostoucí zájem o tento nápoj na druhé straně Tichého oceánu.
Podle údajů japonského ministerstva financí loni rekordně vzrostl vývoz saké na 11,3 milionu litrů. Třetina z toho putuje do Spojených států, pak následuje Tchaj-wan, Hongkong a také Čína, kam se vývoz mezi lety 2002 a 2006 zdvojnásobil na 426.000 litrů.
Přestože se saké těší značnému úspěchu v cizině, doma jeho popularita postupně upadá. Spotřeba rýžového vína, jež se běžně pije z malých kalíšků, plněných ze speciální keramické lahvičky, zahřáté v horké vodní lázni, dosáhla v Japonsku vrcholu v roce 1975, kdy zde byly vypity bezmála dvě miliardy litrů. Pak ale začala klesat až na nejnižší bod v roce 2006 se 700 miliony litrů. Před 30 lety představovalo v Japonsku saké čtvrtinu celkového prodeje alkoholických nápojů, dnes je to okolo sedmi procent.
Saké míří za hranice
Výrobci si klesající oblibu tohoto pití u Japonců dobře uvědomují, a snaží se proto zaměřit na zahraniční trh. "Lidé se ptají, jestli měníme chuť našeho saké, aby Američanům více chutnalo. Neměníme. Prodáváme jej takové, jaké je," říká Jasutaka Daimon, vlastník palírny v Ósace. Jeho rodina vyrábí tento nápoj kvašený z rýže od roku 1826. Na neúspěch za oceánem si vývozci saké nemohou stěžovat. Jejich pití se prodává ve 45 amerických státech. Pro malé výrobce jako je Daimon neznamená dobytí amerického a asijského trhu zvýšení tržeb, jako spíše důležitou pomoc v boji o přežití jejich firmy. Daimon vyváží třetinu svého saké a nedávno prodal svou první krabici také do Ruska.
Saké si už dokonce získalo přízeň i u Francouzů, kteří mají pověst velmi náročných vinařů. Pařížský výrobce čokolády Jean-Paul Hévin například pokládá sladké saké za dokonalý doplněk k jeho sladkostem. Spotřeba saké v Evropě však stálé pokulhává za Spojenými státy. "V Evropě je zavedená dlouholetá tradice vína, v Americe ale nic podobného není," říká expert na saké John Gauntner. "Američané mají rádi víno, ale jelikož zde nemá velkou tradici, jsou otevřenější k novým trendům. Evropané vyzkoušejí saké a určitě jim zachutná, ale při další rundě si už raději objednají víno."
Od ryb k mléčným výrobkům
Zatímco vzestup globální popularity saké souvisí s oblibou japonských jídel ve světě, pokles spotřeby tohoto pití v Japonsku ovlivňuje odklon od tradiční stravy založené na rybách a rýži směrem k jiným masům a mléčným výrobkům. Daimon přesto doufá, že saké znovu stoupne v oblibě na místním trhu, a to hlavně díky rozpolceným Japoncům, kteří se ho rozhodnou znovu vyzkoušet, až uvidí, jak chutná lidem v Londýně, New Yorku, Moskvě nebo Pekingu. "Mladí lidé, co sem přijdou a ochutnají moje saké, říkají, že nevěděli, že může chutnat tak dobře. Mysleli si, že je to pití pro staré pány," říká. "Japoncům hodně záleží na tom, co si cizinci myslí o jejich zemi. Takže když uspějeme na americkém trhu, možná to se saké znovu zkusí."
Foto: Profimedia
