Souboje rytířů, hudební i divadelní vystoupení, krojované průvody a hlavně ... ochutnávky vín a jiných pokrmů. Čas vinobraní je opět zde.
Sezónní akce a slavnosti lákají rok od roku více návštěvníků. Mimořádné oblibě se přitom těší radovánky spojované se sklizní vína. Na přibližně stejnou dobu připadají také hody. Zpravidla se odehrávají v neděli následující po svátku místního patrona. Jak by mohl název napovídat, středobodem hodů není jídlo nýbrž hodová zábava plná tance a zpěvu. Pokud jsou označeny hody jako krojové, nebývá nouze ani o přehlídku tradičních krojů.
Větší i malé oblasti po celé republice mají co nabídnout. Organizátoři mohou čerpat z tradičního kalendáře, který kdysi do detailu určoval tempo života v krajích. Právě přelom léta a podzimu je na svátky nejhojnější, protože po dlouhém pracovním nasazení na poli či vinohradu bylo potřeba vše řádně oslavit a vzdát hold cenným darům přírody. Hned po sklizni následovaly dožínky - slavnost spojená s radovánkami z úspěšně zakončených žní. V té tradiční formě je můžeme občas vidět i dnes, v moderním pojetí bývají často spojovány nejen se zábavou ale i s prodejem, třeba formou jarmarku se zemědělskými produkty.
Zarážení hory a vinobraní
Svůj přirozený koloběh obřadů a svátků mají logicky i kraje zasvěcené vínu. V tom pro vinaře nejnapínavějším období při dozrávání hroznů se slaví zarážení hory. Vinohrad se neprodyšně uzavře a předčítají se takzvaná horenská práva. V návaznosti na zarážení hory, nebo i bez něj, následují slavnosti vinobraní, které jsou dnes asi nejpopulárnější. Prosazují se v Čechách, na Moravě i ve velkých městech.
Představení místních vín provázejí folklorní i moderní vystoupení. Nechybějí kouzelníci, králové, šašci ani místní politici. Taženi třeba celým městem v nádherném kočáře. Leckde po nich zbudou hromady prázdných kalíšků od burčáku, jehož fenoménu se nelze vyhnout ani u krajnic malých silnic daleko od vinařských oblastí...
Foto: Profimedia
