Za dorty i hovězím. Ve Vídni u Plachutty

Kulinářských důvodů, proč se vypravit do rakouské metropole, existuje spousta. Většinu lidí obvykle napadne jako první "sachr", ale žaludek i duši potěší i řada dalších specialit.

Populární je Sacherův čokoládovo meruňkový dort, pro mnohého labužníka ovšem příšerně přeslazený - zřejmě díky době jeho vzniku v 19. století (poprvé byl údajně vytvořen pro knížete Metternicha v roce 1832), kdy byl cukr drahou surovinou, a platilo tedy, že čím větší sladkost, tím větší luxus.

Můžete také zabrousit do slavné a vynikající restaurace Steiereck v městském parku a radovat se z toho, že zde k pečeným husím játrům stále užívají starou dobrou Coxovu renetu s divokou majoránkou, a ne nějakou uměle působící moderní odrůdu s ještě umělejší chutí.

Nebo zavítat do restaurace hotelu Palais Coburg a užívat si pod krásným kvelbením návrat do dob, kdy byla Vídeň habsburskou metropolí, a v blyštivé palácové nádheře se oddávat filátkům z mořského okouna na marinované čočce a nějakému skvělému exempláři z více než 60 tisíc lahví, které přebývají ve zdejším vinném sklepě. Také útulný restaurant Red Bar v hotelu Sacher vás hravě přenese do dob minulých a svým plyšovým tichem a poklidem vám dá zapomenout na uspěchanou dobu vně jeho zdí, a to zvláště při listování obtloustlým vinným listem.

Pokud jste ovšem milovníci velkých a zaplněných restaurací, kde číšníci hbitě poletují mezi stoly, aby obsloužili natěšené hosty, a pokud chcete luxusně pojíst za rozumnou cenu, pak rozhodně neopomeňte jednu z restaurací Plachutta na ulici Wollzeile v centru. A jste-li navíc milovníci hovězího masa v těch nejkvalitnějších úpravách, pak je pro vás návštěva tohoto podniku, který se už stal vídeňskou institucí, holou nezbytností.

Michelinskou hvězdou ověnčený šéfkuchař Ewald Plachutta se chlubí, že každá kráva, jejíž maso doputuje do jeho restaurací, je od narození až po příchod na talíř pod přísným dohledem jeho lidí a vzhledem ke kvalitě nabízených lahůdek nemáte sebemenší důvod mu nevěřit. A to ať už jde o jeho nejslavnější a nejžádanější nabídku, totiž Tafelspitz, nebo křehká a jemná telecí játra či boeuf Stroganoff.

Co se týká zmíněné "tabulové špičky", jak zní český název této lahůdky v otrockém překladu, bylo to jedno z nejoblíbenějších jídel císaře Františka Josefa I. a nezklame ani vás: pochutnáte si královsky. V právě probíhající houbařské sezoně se ovšem můžete těšit též na telecí plátky na houbách s knedlíky jako dech... A vidíte, málem bych zapomněl na klasický telecí vídeňský řízek! Nejlevnější menu obsahující Tafelspitz servírované v měděném hrnci s kořenovou zeleninou, jablečným křenem, špenátem a brambory stojí zhruba 39 eur (zhruba 980 korun).

Co se moučníků týká, jsme přece ve Vídni! Tady se sice vzhledem k místu nejezdí s nadýchanými zákusky umně vyrovnanými na vozíčcích s vysokými koly, takže nemůžete použít trik slavného tenora a filmového herce Leo Slezaka (mimochodem, rodáka ze severomoravského Šumperku), který vždy na dotaz, zda si dá po jídle nějaký ten moučníček, velkopansky máchl rukou nad všemi těmi dobrotami a pravil hlasem jako zvon: "Jawohl!", ovšem na své si přijdete určitě, a odoláte-li všem dortíkům a omeletkám, pak karamelové zmrzlině spíše ne.

Také vinný lístek vás určitě nezklame a zkrátka nepřijdou ani milovníci piva. Velké jedlíky pak určitě uspokojí to, že poslední objednávku můžete bez obav vyřknout o půl dvanácté večer a ještě budete mít přiměřený čas si jídlo vychutnat. 

Obávám se ovšem, že když se u Plachutty důkladně najíte, až přecpete, nebudete mít druhý den už ani chuť procházet se lahůdkářstvím Julius Meinl a nakupovat nějaké ty zásoby domů. Takže raději hodujte s mírou, neboť to by byla škoda, přeškoda...

Restaurace Plachutta, Wollzeille 38, Vídeň