Záhada prázdných restaurací

„Proč jsou některé restaurace plné a jiné prázdné?" - to je otázka, kterou slýchám velice často. Někdy i od majitelů restaurací, samozřejmě častěji těch prázdných. Odpovídám pokaždé stejně: Nevejdou-li do restaurace hosté, mají obvykle dva důvody.

Zaprvé je nezajímá nabídka jídel, zadruhé se jim ceny zdají příliš vysoké. Už několikrát se ukázalo, jak nevýznamnou roli hraje umístění podniku. I do zapadlé uličky hosté rádi přijdou, když vědí proč. Dokonce ani kvalita obsluhujícího personálu není zásadním problémem.

Známe hospody „U sprosťáka", kam se hosté rádi chodí nechat urážet a polévat polévkou. Takže především hraje roli zajímavý a pravdivý jídelní lístek. Jestliže se restaurace tváří jako francouzská, má na výkladu velký nápis Specialités regionales a na jídelním lístku kuřecí prsíčka s broskví, pak určitě velmi rychle zkrachuje. A nabízí-li lístek přesně totéž, co lístek několika hospod z okolí, avšak o polovinu dráž, zkrachuje hospoda téměř okamžitě. Protože totiž do ní nenajdou cestu štamgasti.

A množství štamgastů je - píšu o tom už posté - nejdůležitějším faktorem úspěchu. Proto je nutné je hýčkat. Když přidáte hostu zdarma něco navíc, přijde znovu a stane se štamgastem. Nemusí to být panák slivovice, může to být třeba i úsměv hezké servírky. Základem úspěchu je však vždy a všude dobrý kuchař. Štamgasta zajímá, kdo mu vaří. A nemá rád, když je to každý týden někdo jiný.

Nikdy nebude, vsadím se o co chcete, plná restaurace, která mění kuchaře jako ponožky. A to je důvod, proč píšu dnešní sloupek. Rád bych požádal majitele restaurací, aby se nestyděli za své šéfkuchaře. V západní Evropě je běžné, že se jméno šéfkuchaře objevuje napsané už před vchodem. Je to záruka určité jistoty. Podnik, který se svým šéfkuchařem může pochlubit, bude mít určitě víc hostů než ten, který ho tají. A jestliže se navíc dozvím, že tento šéfkuchař už zde pracuje delší dobu, určitě získám důvěru a vejdu.