Zápisník labužníka 02/2008

Jsem přesvědčen o tom, že ve Francii nebo v Itálii se každá, tedy i úplně nová restaurace snaží, aby vypadala tak, jako že tu stojí a funguje odjakživa. Jsou ovšem i restaurace s moderním interiérem, ale ty svůj design výslovně prodávají, upozorňují na něj. Běžně se však každý podnik vyznačuje tím, že chce mít nějakou historii – a podle toho volí zařízení interiéru.

U nás je to naopak. Znám spoustu nádherných starých restaurací a vináren, které byly novými majiteli modernizovány, ze staré patiny nezůstal ani kousek. Viz Makarská vinárna nebo pivnice U Bonaparta. Před svátky jsem jel do Českých Budějovic, abych se podíval, jak to vypadá a jak se vaří ve slavné tradiční pivnici Masné krámy, která byla konečně po mnoha letech znovu otevřena. Čekal jsem, že uvidím hospůdku pojatou v tradičním stylu ve všech směrech. Do takové by jistě chodili nejen čeští labužníci, ale i cizinci. A byl jsem velice zklamán. Inte­riér mi připomíná design normalizačních let, není to ani ryba, ani rak.

Ani moderní, ani historický, podivná spatlanina všech možných stylů, která navíc vypadá dost levně. Jakási zmatená snaha o modernost, jenže nešikovná a nehezká. Jídlo na úrovni lepších lidovek na vesnicích, poměrně levné a ne špatné, avšak bez názoru, bez výrazu. Jako by majitelé počítali jen s „obyčejnou“ klientelou. Promarněná šance. Škoda.