Zápisník labužníka 1/2006
02.01.2006 00:00
Nesmírně rád poslouchám zasvěcené hospodské hádky o vaření. Nedávno jsem se přichomýtl k jedné, která se týkala obyčejného koření -majoránky.
Zúčastnění začali celou při učeným diskursem, jestli správný latinský název je Majorana hortensis nebo Origanum majorana. Jeden z diskutérů, o němž je známo, že zná zpaměti úplně celého Švejka, si vzpomněl, že účetní šikovatel Vaněk, bývalý drogista, používal název Herba majoranae. Nikdo ten spor nerozlouskl, ono je to v hospodské hádce obvykle naprosto jedno.
Potom se rozvinula debata, jestli oregano čili dobromysl (Origanum vulgare), patřící rovněž do čeledi hluchavkovitých, se podobá majoránce vůní a chutí - a dá-li se jím majoránka nahradit.
Zmíněný znalec Švejka nám pak s chutí citoval scénu ze závěru románu, kdy kuchař Jurajda dělal jitrnice, avšak v celé haličské vesničce Zóltanci nenašel majoránku. Dobrý voják Švejk definoval vůni majoránky takto: "Jako když čicháš k lahvičce inkoustu v aleji rozkvetlých akátů." Kuchař Jurajda nakonec objevil v jednom stavení nad dveřmi uschlý myrtový věneček, který měla selka na závojíčku kdysi jako nevěsta. Zmocnil se ho jako dobré náhrady majoránky. Spařil ho třikrát vařicí vodou, aby lístky změkly a ztratily palčivost. "Myslím, že to udělá úplný převrat v kuchařství," chlubil se kuchař Jurajda, protože všem vojákům jeho jitrnice ochucené svatebním věnečkem velice chutnaly.
Myrta (Myrtus communis) je sice z jiné čeledi než majoránka a nebývá řazena mezi bylinky používané v kuchyni, ale dodnes si vzpomínám na jednu moravskou zabijačku na konci padesátých let, kdy hospodyně přidala k vepřovému masu před pečením větvičku čerstvé myrty - a bylo to úžasné. Všichni diskutéři se nakonec shodli, že myrtu v kuchyni osobně vyzkoušejí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.