Zápisník labužníka 12/2006
20.03.2006 00:00
V restauracích nejraději sedávám na místech, jimž se v USA říká Wayne’s position. Slavný americký filmový herec John Wayne hrával hlavně šerify ve westernech. Když přišel do baru, kde to vypadalo jako těsně před bitvou, posadil se vždycky tak, aby měl krytá záda a viděl na dveře.
Tento kovbojský komplex má, domnívám se, mnoho labužníků, ne však kvůli nebezpečí proklatě nízko visících koltů. Sedíte-li zády do místnosti, riskujete hodně i v mírových časech. Číšník vám může vyklopit guláš za krk, každou chvíli do vás strčí někdo z kolemjdoucích, kopou vám do židle. Chcete-li přivolat obsluhu, musíte být trvale zkrouceni.
A málokterá restaurace má tak krásný výhled, aby vám bylo milé dívat se do oken. Naopak sedíteli zády ke zdi, máte dokonalý přehled o všem, co se v podniku děje. Daří se vám přivolat číšníka, i když je slepý a hluchý. Vidět na dveře je dnes výhodou snad jen v těch případech, když sedíte v restauraci s milenkou a bojíte se, že vejde manželka. Pak doporučuji sedět co nejblíž toaletám. V jiných případech je místo poblíž toalet z pochopitelných důvodů nevýhodné. Mám však ještě jeden zvyk, který se týká výhradně italských hospůdek: tam sedím nejraději tak, abych viděl do kuchyně. Pozorovat správnou italskou kuchařku (málokdy mívá pod padesát) je rozkoš. V Česku jsem do kuchyní zatím ani nekoukal.
I u nás však nyní vznikají restaurace, kde host vidí kuchaři na ruce (například Brasserie M) - a všimněte si, jak to prospívá hygieně! Najednou mají ti kluci čisté a vyžehlené rondony, uklízejí po sobě a někdy se dokonce i usmívají!
Autor: Vladimír Poštulka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.