Stále častěji se setkávám nejen u svých čtenářů s dotazem, který pokrm mám nejraději. A nikdy nedokážu odpovědět tak, abych tazatele uspokojil. Na mou duši neexistuje jediné jídlo, které bych s chutí snědl pokaždé, v kteroukoli denní či noční hodinu, během jakéhokoli ročního období, z dílny kteréhokoli kuchaře. Stejně jako v podstatě neexistuje snad nic, co bych a priori odmítal sníst.
Špekáček může být někdy skvělý a jindy odporný, stejně tak jako (věřte nebo nevěřte) kaviár či lanýž. Nedávno jsem měl tu čest obědvat v tříhvězdičkové restauraci L’Arnsbourg, jež je ukryta v alsaských lesích poblíž městečka Hagenau. Majitele a šéfkuchaře Jeana-Georgese Kleina považuji za jednoho z nejlepších kuchařů na světě. Opět jsem se o tom přesvědčil. Jedl jsem jeho výtvory už poněkolikáté, a kdyby Michelin uděloval čtyři hvězdičky, on by je určitě dostal. Degustační menu mělo dvanáct chodů (nelekejte se, byly to chodečky velmi miniaturní, skutečně jen na ochutnání) a moji přátelé, kteří obědvali se mnou, se rozplývali rozkoší. A přesto musím bohužel konstatovat, že jeden z těch znamenitých chodů mi nevyhovoval. Bylo to consommé z hříbků a vývar mi připadal až příliš agresivní, tvrdý. Nedojedl jsem, ačkoli šlo jen o malý šálek. Moji přátelé však nad ním jásali. Příště si ho dám znovu a možná změním názor. Prostě tak to chodí – kulinářství není hod oštěpem a nedá se změřit.
Autor: Vladimír Poštulka
