Stalo se módou tvrdit, že v televizi je příliš pořadů, v nichž se vaří. Estétské pohrdání, jež lze vycítit pod těmito názory, chápu. Avšak přesto s podobnými rezolutními závěry zásadně nesouhlasím, protože pořadů o jídle a pití je naopak na českých televizních stanicích pořád ještě zoufale málo.
Ve srovnání třeba s Německem (i s přihlédnutím k většímu počtu stanic) jich máme určitě desetkrát méně. Těch pravidelných je minimum (Pod pokličkou, Kluci v akci), Nova a Prima přestaly své kuchařské pořady vysílat. Vždyť ale kulinářská osvěta v televizi je nejúčinnější! A česká veřejnost se téměř čtyřicet let dozvídala z televizní obrazovky pouze drobnosti o kuchyních „politicky přijatelných“.
Dnešní české pořady mají bohužel podobu spíše estrádní, o konkrétních klasických receptech se z nich téměř nic nedozvíte, jde vždy spíše o zábavu - a to i v případě magazínu Pod pokličkou: ošklivé animované figurky s krákoravými hlasy mi brání sledovat pořad do konce. Nejvíc pociťuji nedostatek pořadů se špičkovými kuchaři ze světa, které bychom tak rádi viděli při práci - jistě raději než populární herce nebo zpěváky. Proč například Česká televize pořád ještě nekoupila slavnou sérii pořadů s Paulem Bocusem? Proč nekoupila kulinářské série s Ferranem Adriou, Gordonem Ramsayem nebo Alainem Ducassem? Veřejnoprávní televize má přece v popisu práce povinnost vzdělávat - a tohle jsou bezesporu pořady vzdělávací.
Autor: Vladimír Poštulka
