Zápisník labužníka 32/2008

Přátelé si mě dobírají, že už jsem dlouho nic nenapsal o kudrnce. Jestli prý jsem si na ni konečně nezvykl, když tak dlouho mlčím.

Musím tedy odpovědět. Ne, nezvykl a nezvyknu si nikdy. Naopak. Pořád všude opakuju, že tato petržel je zhoubou současné české kuchyně, neboť nevoní a nechutná, je prakticky jen jakousi pochybnou ozdobou. Ale setkáte se s ní všude.

Kudrnka se stala typickým českým zlořádem, který dokumentuje naši pohodlnost a úpadek. Vypadá to, že český spotřebitel si už na kudrnku zvykl a smířil se s její existencí. Neprotestuje proti ní.

Všude v obchodech i na trzích se nabízí jen kudrnka, nikde petržel hladká (Neapolitanum), která krásně voní i chutná. Seženete poměrně snadno už i koriandr, někdy dokonce i libeček, kerblík nebo oregano, ale hladkou petržel ne, ta je jakoby zakletá.
Podle mého názoru patří do kuchyně jen hladká petržel, kterou však naši zemědělci nepěstují, protože vyžaduje větší péči. Musí se totiž poměrně často zalévat, a to se pěstitelům nevyplatí – proto se musí dovážet z Izraele, což se vyplatí. Abyste ji sehnali, musíte málem obejít celé město.

Podle některých nezaručených zpráv začali hladkou petržel pěstovat vietnamští obchodníci a prodávat ji u svých stánků, to by tedy bylo řešení dosti typické. Vietnamští podnikatelé totiž úspěšně využívají naší lenosti.

Nedávno jsem byl v Chorvatsku a severní Itálii. A na trzích a v obchodech jsem se opět (přiznávám, je to trošku posedlost) zajímal o kudrnku. Věřte nebo nevěřte, nikde jsem ji neviděl. Všude tam měli jen petržel hladkou! Pořád se mluví a píše o tom, jestli už konečně patříme do Evropy nebo ještě ne.

Já osobně mám na tuto otázku jednoznačnou odpověď: dokud nebude u nás běžně k dostání hladká petržel, do Evropy patřit nebudeme.