Zápisník labužníka 48/2007
29.11.2007 10:46
Zeptal jsem se na Krétě jednoho sympatického majitele taverny, proč má na jídelním lístku jen grilované maso. Proč nevaří něco z typických krétských tradičních lahůdek, jako třeba anginarokukiu, velké fazole s artyčoky, které se dají kombinovat s jehněčím masem.
Odpověděl mi, že u vařených jídel málokdy prodá víc než polovinu toho, co připravil. A vařit míň se nevyplatí. Neprodaný zbytek musí vyhodit. Kdežto maso na gril dá až po objednávce. Kromě toho lidé prý už vařená jídla nechtějí, nejen turisté, ale ani Řekové. Mají raději hranolky a grilované maso. A já se těšil na nějaké to stifádo! Je to takové ragú: nejprve se maso opéká, potom se vaří a dusí, je v něm hodně cibule a podobá se vzdáleně našemu guláši. Přemýšlel jsem o tom, jak se i na Krétě dějí podobné věci jako u nás. Minutky vytlačují z jídelních lístků v restauracích tradiční česká dušená nebo vařená jídla. Byl to první den mého pobytu, a když jsem objevil v jedné ze zapadlých uliček Heraklionu hospůdku, kde měli stifádo z chobotnice, byl jsem šťastný. Jenže mi ho přinesli s hranolky! Za tři dny jsem ale přece jen našel ve vesničce Gournes tavernu, kde měli anginarokukiu i stifádo, skoro všechno se tu vařilo či dusilo, jako za starých časů, nádhera. Jak jsem pak zjistil, taverna patří paradoxně jedné Němce, paní Sylvii Syben.
Autor: Vladimír Poštulka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.