Zápisník labužníka: mistr kuchař <span>na obrazovce</span>

Konečně jsme se dočkali českého televizního pořadu, v němž vystupuje mistr s bohatými zkušenostmi ze světa. Je to Zdeněk Pohlreich v novém seriálu Ano, šéfe! na Primě.

V cizině se tomu říká Doku-Soap. Slavného šéfkuchaře pozvou do podniku, který moc nevynáší, a on se snaží poradit, jak to zlepšit. Pohlreich zde sice moc nevaří, neprozrazuje žádné recepty na pokrmy, ale co říká a co předvádí, je v našem prostředí unikátní a velmi důležité.

V prvním díle z Litoměřic ukázal ze svého kuchařského umění jen brilantní porcování kuřete, ale i to bylo na našich obrazovkách nevídanou novinkou. Tento typ televizního pořadu není samozřejmě původní, je to licence, ale ve světě dnes existuje podobných pořadů více, nejen Kitchen Nightmares s Gordonem Ramsayem, jak píše náš tisk. Daleko nejlepší je například německý Der Restauranttester na stanici RTL s hamburským Christianem Rachem, který je nejen dvouhvězdičkovým kuchařem, ale má i diplomy doktora práv a inženýra ekonomie. Němčinu bohužel ovládá jen velmi málo českých novinářů, takže se v našem tisku často dočtete, co vysílá americká televize, ale co se děje za humny, o tom se nedozvíte nic.

Pořad na Primě má ovšem jeden háček - a to jsem řekl Zdeňkovi hned ve chvíli, kdy se mi s projektem svěřil: česká mentalita je jiná než anglická či německá. Čech kritiku nepřijímá vděčně, nenechá si poradit a nemění své kritizované zvyky. Spíše pošle kritika někam. Co nám má co říkat, my to děláme dlouho a víme, co lidi chtějí. A kdo je v této zemi tak velká kapacita, aby mohl radit?

Ani Ramsay, ani Rach by tady nebyli bráni s patřičnou úctou jako ve svých teritoriích. Několik majitelů českých restaurací mi shodně řeklo v podstatě totéž: „Lidé u nás chtějí levné obligátní blafy a ničím jiným se jim nezavděčíš." Závěr prvního dílu primáckého pořadu tomu nasvědčoval: nic se nezměnilo, jede se dál hlubokým lesem kolem skal, močálem temným.

Foto: Robert Sedmík