Staré tržiště v istrijském městečku Rovinj navštěvuju už mnoho let. Zásadně však nakupuju pouze u stánků, kde prodávají postarší dámy (nechci je nazývat babkami), jejichž zelenina i ovoce jsou vždy vypěstovány rodinou, z níž pocházejí. Už z tohoto úvodu jasně vyplývá, že nikdy nenakupuju u stánků, kde jsou prodavači ukřičení mladíci, příliš halasně chválící své zboží a lákající hlavně cizince, přesněji cizinky. O těchto stáncích totiž vím, že prodavači jsou pouze jakýmisi zprostředkovateli, překupníky. Ti nakupují zboží ve velkoobchodu a potom vydávají zeleninu a ovoce za domácí a prodávají ho s přirážkou.
Když jsem se vracel z istrijské dovolené, spatřil jsem u jihočeské silnice něco podobného: stánky se zeleninou a ovocem, které se tvářily, jako kdyby prodávaly své vlastní, podomácku vypěstované zboží. A za chvíli jsem viděl další a další. Jenže všechny ty stánky měly stejnou podobu, stejné bedničky, stejnou stříšku... A nachlup stejné zboží: rajčata, meruňky, broskve, borůvky, melouny.
Někdo si prostě řekl, že využije náhlé popularity farmářských tržišť, náhlého zájmu o podomácku pěstované zboží. Hbitě nakoupil ve velkoobchodu španělská rajčata a vydává je za česká, od domácích pěstitelů. Nakoupil meruňky bůhvíkde a vydává je za ty "z naší zahrádky“. Najal profesionální (avšak amatérsky nemotorné) prodavačky (prozradí je věty, které od pěstitelů neuslyšíte: například "to nevedeme“), nakoupil stánky a rozjel byznys ve velkém.
A proto si pečlivě prohlédněte zeleninu nebo ovoce, které je vám nabízeno coby domácí. Obávám se, že dokonce i na těch farmářských tržištích, jejichž příchod vřele vítám, se může občas objevit nějaký vykuk, jehož zboží je stejné (nízké) kvality jako v leckterém supermarketu, avšak o něco dražší. Proto se raději vždy pro jistotu zeptejte prodávajícího, odkud ty plody pocházejí. Myslím, že snadno poznáte, jestli lže, nebo říká pravdu. Já mám na to jeden jednoduchý trik: chci ochutnat. Pěstitel mi ochotně nabídne meruňku či rajče k ochutnání. Překupník se zdráhá.
Foto: www.profimedia.cz
