Zápisník Labužníka: restaurace <span>bojují s vysokými nájmy</span>

V reakcích na nový televizní pořad Zdeňka Pohlreicha Ano, šéfe! jsem zaznamenal jednu mezeru. Nikdo se neptá, proč se v tomto pořadu nehovoří o výši nájemného. Přitom právě výška nájmu rozhoduje dosti významně o prosperitě restaurace.

Němec Rach ve svém pořadu na RTL se na to vždycky ptá nejdřív: je současně právník a inženýr ekonom. V západní Evropě platí pravidlo, že činže je snesitelná tehdy, když bez započtení plateb za energii nepřesahuje deset procent z celkového obratu. Obvyklá cena je osm procent. Máte-li tedy podnik s 30 židlemi a vytěžíte z každé denně aspoň 500 korun (to je velký úspěch), pak by při odečtení zavíracích dnů váš nájem neměl být vyšší než 40 000 korun.

V Česku však jsou nájmy často i třicetiprocentní. Prý to zavinili cizinci, kteří přepláceli, protože jejich podniky byly jen prádelnami špinavých peněz. Nevím. Vím ale o několika restauracích, které zejí prázdnotou. Například Split ve Štěpánské, tam bývalo v osmdesátých letech nabito. A teď už víc než patnáct let jsou výlohy zakryty dřevotřískou. Na dveřích je cedule o povolení stavby datovaná v roce 2004. Chtěli majitelé příliš mnoho? Jestli je na současné krizi něco dobrého, pak to může být drastické snížení nájmů pro restaurace.

Doufám, že si to situace vynutí. Myslím, že by majitelé domů měli své požadavky snížit na polovinu současných cen. Jinak budou mít prostory prázdné a nedostanou ani korunu. Počet přízemních provozoven s nápisem K pronajmutí už teď v Praze varuje. A bude hůř.

Proč se tedy na činži neptá majitelů restaurací Pohlreich? Inu, v Česku je to tabu. Nikdo vám neřekne, kolik platí. Stydí se. Proč? Platí příliš mnoho? Jeden francouzský restauratér mi řekl, že kdyby mu majitel zvýšil činži, okamžitě by odešel jinam. „Nejlepší jsou prostory, kde předtím už tři restaurace zkrachovaly. Tam je činže nejnižší." Znám i z Prahy podobné případy. Divili byste se, kolik slevili majitelé domů některým restauracím, jež jsou dnes úspěšné.

Foto: Profimedia