Polemika mezi slavným televizním šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem a gurmánem Miroslavem Mackem pokračuje. Po Mackově recenzi Pohlreichovy restaurace Divinis v časopise TÝDEN se šéfkuchař ohradil vůči konkrétním výtkám. A k nim se teď na svém blogu vyjadřuje zase pisatel recenze. "Oběma rukama se opírat o stůl hostů je neomluvitelné," má jasno Macek.
A co víc, nabízí profesionálovi pozvání na večeři. Přijme známý šéfkuchař? S dovolením Miroslava Macka přetiskujeme část textu, jehož plné znění je k dispozici zde na blogu macekvbotach.cz.
Psali jsme: Pohlreich vrací úder: ostrý dopis redakci TÝDNE
Bývalý politik a gurmán Miroslav Macek napsal před časem do časopisu TÝDEN kousavou recenzi na restauraci Divinis na Starém Městě pražském, v níž vládne "televizní šéfkuchař" Zdeněk Pohlreich. Zde jsou reakce slavného kuchaře na Mackovy výtky a další následné odpovědi Macka.
Macek: „Vidím staré litinové ústřední topení, ale rovněž uřezané staré trubky, zásuvku neočištěnou od malby… Možná by stačilo o jednu dřevěnou sochu méně a z ušetřených prkýnek udělat kryt na radiátory."
Pohlreich: „Návrh na rozštípání sochy a její použití na zakrytí radiátoru mluví sám za sebe, to jistě uznáte. Jestliže si někdo stěžuje na křupanství, vyznívá to obzvlášť pikantně."
Macek: Navrhl jsem snad rozštípání sochy? Stěžoval si na křupanství? Naprosto ne…navrhl jsem jen namísto cca šesti soch sbitých z prken instalovat kupříkladu soch jen pět a za ušetřený peníz vylepšit nevábný kout. Jen tím výpadem odbýváte výtku o nevlídném koutu ve Vaší restauraci. Očima se však také jí, a nejen z talíře…
* * *
Macek: „Prosecco je příjemně vychlazené a nasloucháme výčtu "specialit dne" od úslužného a milého číšníka, který se ovšem záhy u vedlejšího stolu opře při hovoru s hosty oběma rukama o stůl - zajímavá neokázalost!"
Pohlreich: „Že se číšník opřel o stůl? Dělá to pravidelně, nikomu to zatím nevadilo. Ať už se to někomu líbí, či ne, vždy budu mít radši příjemného číšníka, než prkenného typa, který stojí v uctivé vzdálenosti."
Macek: Oběma rukama se plně opírat o stůl hostů je neomluvitelné, to prostě neokecáte. Optimální je pak příjemný číšník, který se neopírá hostům o stůl.
* * *
Macek: „Podivuhodné je, že vinný lístek nabízí vína o tři až pět let starší, než jsou ta skutečně k dispozici. Ceny za ta mladší vína jsou ovšem stejné, takže klam."
Pohlreich: „Musím souhlasit s poznámkou týkající se vinného lístku, je pravdivá a mrzí mě to. Tu chybu jistě a rádi napravíme."
Macek.: Vy nekontrolujete jídelní a vinné lístky?
* * *
Macek: „Místo vody nám bez optání přinesou minerálku (v lahvi od studia Pininfarina); sice se nedá pít, ale máte ji zatraceně dobře započítanou v ceně."
Pohlreich: „Komentář o tom, že se voda nedala pít, ale byla naúčtována, je nesmyslný. Proč by neměla být naúčtována? Navíc Lauretana, kterou servírujeme, je nejlepší italskou vodou na trhu."
Macek: Špatně jste mne pochopil, šlo o literární narážku na gurmánskou povídku Williama Somerseta Maughama, totiž, že drahá láhev se nedá pít, ale máte ji započtenou v ceně ( u Vás za 100.- Kč). Kritizoval jsem ovšem něco jiného: jinou možnost, než předraženou H2O jsme nedostali.
* * *
Macek: „Po pauze si objednáváme dezert: Petra čokoládový fondant s malinovým pyré, já mučenkový sorbet. Fondant je výborný, malinové pyré průměrné, zato je tu opět neavizovaná pistáciová zmrzlina s velmi podezřele silnou pistáciovou chutí a neomylně s ethylvanilinem. Sorbet je velmi kyselý: v tomto směru by šel jistě vylepšit např. přidáním akátového či jedlového medu."
Pohlreich: „Úplně mě rozbila rada, jak napravit kyselou chuť (podle mě osvěžující) sorbetu z mučenky (která je přirozeně kyselá) medem, zvláště pak jedlovým. Trošku jsem se poptával a nikdo neví, o jaký med jde. Nicméně pořád si nemyslím, že jedle a tropické ovoce mají příliš společného. Navíc se znovu ptám; kdo to je, že nám radí, jak vařit?"
Macek: Kyselost sorbetu by mi nevadila, tento byl ovšem velmi, převelice kyselý. Potlačovat přílišnou kyselost medem je stará známá metoda. A jedlový med (med, který vyrábějí včely ze šťávy jedlového jehličí a který je běžně v prodeji (Tannenbaumhonig v Německu) má tu výhodu, že potencuje chuť a vůni ovoce a nepřidává sladkosti. Ale neříkejte mi, že to jste nevěděl!
* * *
Závěrem své nejčerstvější reakce Macek směrem k Pohlreichovi píše:
P.s. Již staří Řekové si velmi nevážili lidí, kteří namísto argumentace k věci (ad rem) argumentovali k osobě (ad personam). Dozajista jste si všiml, že já to ve svém textu nečinil a nečiním.
P.p.s. Vařím pro sebe a své přátele půl století a zeptejte se jich, jak jsou s mojí kuchyní spokojeni. Také jsem navštívil desítky a stovky výborných restaurací po celém světě a znám se osobně s mnoha proslavenými kuchaři: vesměs skromnými a slušnými lidmi.
And last but not least: rád Vás pozvu domů na večeři, kterou vlastnoručně připravím, a během ní možná zjistíte, že o vaření a stolničení vím mnohem více, než si myslíte, a já možná zjistím, že nejste taková vztahovačná PR primadona, jak se jevíte. Platí?
Foto: Robert Sedmík, Robert Zlatohlávek, profimedia.cz
