Čisté linie pro chytrou horákyni

Sochařka vdechla život elegantnímu interiéru, v němž se snoubí běžný život s uměním. Bydlení jako z pohádky o chytré horákyni - tak lze bez nadsázky popsat důmyslně koncipovaný domov pro tříčlennou rodinu sochařky Hany Novotné. Poznávacím znamením velkorysé vily je totiž harmonické skloubení protikladů.

První zvláštností je pozemek na severozápadním svahu Kraví hory v Brně, kde ještě před šesti lety stál zcela jiný dům. „Vždycky jsme chtěli bydlet v blízkosti centra města, abychom nemuseli za našimi aktivitami dojíždět, ale spíše docházet,“ vysvětluje majitelka. Parcela, kterou si zde v roce 2000 po třech letech usilovného hledání koupili, je relativně malá a ve svahu. Majitelé ji pořídili i s demoličním výměrem a vzrostlou borovicí. Dům zmizel, borovice zůstala.

Střecha s vyhlídkou

Pro nový dům, jehož základní tvar „vyřezal“ z jednoho kusu hmoty architekt Gustav Křivinka z ateliéru Burian-Křivinka, se malý pozemek naštěstí nestal překážkou. Naopak - třípodlažní vila do něj přirozeně vrůstá a efektivně využívá každý kout. Kromě komfortního domova pro tři obyvatele tak zde najdete i sochařský ateliér a garsonku pro rodiče. Své využití našly dokonce i ploché střechy. Některé z nich slouží jako zahrady a přístupné jsou po venkovních schodištích. Z té nejvýše položené se obyvatelům nabízí krásný výhled na siluetu města.

Zvenčí se dům, jehož dvě podlaží jsou o půl patra výškově posunuta, může pochlubit kompaktní formou a střídmostí typickou pro funkcionalismus. Chlad geometrických tvarů na vybraných plochách vyvažuje teplá terakotová barva. Kam se štětec nedostal, tam zůstalo bílé místo. O zpestření se kromě barevného ladění starají i zelená skla na obkladech a v některých okenních či dveřních otvorech.

Hlavní obytná a společenská část vily se nachází asi tři metry nad úrovní chodníku a obyvatelé do ní mohou vystoupat po venkovním schodišti nebo zevnitř z garáže. V útrobách domu má hlavní slovo volný tekoucí prostor. Společenská místnost s klavírem se otevírá vstříc zvýšené galerii, na které našla své místo pracovna a dětský pokoj s koupelnou a šatnou. Sochařský ateliér majitelky je přístupný po schodech z jídelny.

Garsonka pro rodiče majitelů, která je navržena v částečně zapuštěném podzemním podlaží pod obytnou částí, má samostatný vstup a malou terasu. Naopak do nejvyššího patra, tedy nejklidnější části domu, byla umístěna ložnice rodičů s volně navazující koupelnou a šatnou. Zajímavostí místa pro spánek je falešné okno, které obyvatelům sahá pouze do výšky nohou, ačkoli z ulice působí plnohodnotně.

K obrazu svému

Úpravy interiéru, který od architekta dostal do vínku praktické dispozice a na první pohled evokuje výstavní galerii, se už ujala sama majitelka. „Podstatné bylo, že přesně vím, jak naše rodina funguje a čím se ráda obklopuje. Sama dávám přednost prostoru nepřetíženému věcmi. Máme spoustu aktivit, takže jsem se snažila o to, aby byl dům samoudržovatelný,“ vypráví Hana Novotná. Nábytek vybírala pečlivě s ohledem na to, aby nedráždil ani neunavoval: „Jeho hlavním úkolem je nabízet pohodu, pohodlí a funkci.“

Mezi materiály dominují pohledové betony, které podle majitelky zůstaly oproti původnímu návrhu ve více místnostech na stropech i na dělicí stěně v obývací části. Strohost betonu změkčuje bílá štuková omítka na zdech a podlahy ze světlých dubových prken. Vše dohromady pak působí jako plastický moderní obraz. „Chtěla jsem, aby použité materiály, technologie i design byly odrazem doby, ve které právě žijeme, a byly nadčasovou a trvalou součástí domu, která časem získává už jenom patinu,“ přibližuje svůj záměr sochařka. Pro obložení stěn na galerii i v ložnici zvolila teak. Tento druh dřeva našel uplatnění i při výrobě některých kusů nábytku, třeba jídelního stolu a šatních skříní v předsíni. Naopak kámen zvolila jako obklad jedné z koupelen. Je jím růžový mramor, který byl dovezen a nařezán z jednoho kvádru. V ostatních koupelnách jsou obklady keramické.

Sázka na hliníková okna

Zajímavým prvkem v interiéru jsou okna, která nekladou hranice mezi tím, co se nachází uvnitř a venku. Svým způsobem se tak výhled stává součástí stěn. „Přesvědčila jsem architekta, že nám budou lépe než dřevěná vyhovovat okna hliníková v eloxové úpravě,“ upřesňuje Hana Novotná. Na pocit volnosti vsadila i jinde. Některé místnosti tak oddělují celoskleněné zasunovací dveře, které umožnují průhled z jednoho místa do více prostorů najednou. Skleněné masivní zábradlí se objevuje i na galerii.


Foto: Filip Šlapal