Posezení v Kubikule

Kubikula není další pokračování knihy pro děti od Vladislava Vančury, ale atypická sedací souprava mladého českého designéra Vladimíra Žáka, jíž čerstvě absolvoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, konkrétně ateliér legendárního dua Olgoj Chorchoj - Michala Froňka a Jana Němečka.

„Fakt, že pohovka a křeslo jsou součástí téměř každé domácnosti, svědčí o důležitosti tohoto druhu nábytku pro náš každodenní život." Úryvek z obhajoby k diplomové práci Kubikula Vladimíra Žáka naznačuje, jak samozřejmý je pro nás nábytek, kterým se obklopujeme.

Když si Žáka vybral kreativní ředitel obnovených UP závodů Maxim Velčovský a požádal ho, aby pro ně vyrobil křeslo, byla to pro něj velká výzva: „Rád jsem zvedl hozenou rukavici a pokusil se navrhnout charakteristický, dominantní čalouněný sedací set pro UP závody, který by je měl podpořit v počátcích znovuobrození." Původně zamýšlel vyrobit křeslo houpací, ale nakonec se rozhodl pro čalouněný sedací nábytek s nádechem kubismu - pro Kubikulu. Křeslo a sedačka byly pracovně pojmenovány Kubik, ale později přišel název, který znamenal půl úspěchu. „Kubikula, to je značka, něco jako Adidas," směje se Vladimír Žák, když vypráví peripetie, které provázely hledání názvu.

Uvažujeme o tom, jak nás věci běžné denní potřeby ovlivňují? Jaký mají příběh, či jakou si v sobě nesou hlubší historii? Takové otázky svými tvary Kubikula evokuje. Kubistický vzhled křesla a pohovky volá po ztracené národní identitě. Návrat ke kubismu, jako určitému národnímu slohu, je výzvou ke znovuobnovení tradice českého uměleckého průmyslu, jehož věhlas se během komunistického režimu vytratil. „Vždycky jsem byl obdivovatelem kubismu," říká Žák a doplňuje: „Ostré hrany, průniky ploch, krystalické struktury se mi staly inspirací. Tak, jako se čeští kubisté snažili narušením vertikál a horizontál rozbít konvenční pojetí designu a architektury, snažil jsem se dát předmětům, se kterými člověk přichází denně do styku, podobu dynamického uměleckého díla." Každé práci Vladimíra Žáka předcházejí rešerše. Takže je zcela přirozené, že se musel dopodrobna seznámit s nábytkem českých kubistických návrhářů Josefa Gočára, Pavla Janáka, Vlastislava Hofmana a Josefa Chocholy.

Neokubismus v praxi

Ostré hrany a hra lámaných ploch se dnes opět vracejí do aktuálních tendencí českého designu. V zahraničí se již staly trendem, skládání ploch a polygonálního tvarování tam designéři využívají nějaký ten rok zpátky. Komu by se nevybavila například slavná Chair One od německého designéra Konstantina Grcice z roku 2004, kterou někteří označují za neokubistický objekt. Křeslo Kubikula je jím vlastně také. Zároveň však vyvolává zdání sériového produktu, což je v rozporu s jeho cenou (stojí 30 000 Kč) a s filosofií výrobce. UP závody si chtějí uchovat jistou exkluzivitu a nemají v úmyslu prodávat své výroby všem deseti lidem z deseti. V tom tkví ovšem i určitý problém, protože v případě, že zůstane dobrý design stále jen výsadou „zasvěcených insiderů", česká kultura designu se bude měnit k lepšímu jen velmi pozvolna.

Kubikula teprve čeká na reakce laické české veřejnosti. Ta odborná již Žákovo dílo zhodnotila v rámci červnových Diplomek na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, a to velmi kladně - získal cenu katedry designu. Křeslo s pohovkou oficiálně představí UP závody na pražské přehlídce Designblok, která se bude konat od 7. do 12. října. Přijďte si posedět!

Foto: Vladimír Žák, www.vsup.cz