Tuzemská panelová historie
27.11.2006 00:00
Sídliště začala od šedesátých let ve velkém zaplavovat značnou část českých a moravských měst. Paneláky ovšem nespadly z nebe z ničeho nic. Za jejich masovým rozšířením sice bezprostředně stálo politicky motivované napodobování sovětského vzoru, ale nelze opomenout ani mohutný vliv dřívější české kulturní tradice.
Meziválečná avantgarda byla silně levicově orientována a přímým předchůdcem paneláků byly její předválečné experimenty se sociálním bydlením. Nutno však říci, že při těchto pokusech nešlo o vytváření provizorií, gigantických kolektivních domů či vznik chudinských ghett. V době svého vzniku nesly v sobě ještě prvotní idealismus avantgardy, víru ve společenský vývoj směrem k oproštění, vědomou skromnost a harmonii společenských vztahů. Zmíněné ideje žily v hlavách těchto autorů dál i po válce, většina z nich však rychle vystřízlivěla krátce po únoru 1948, a tak následný vývoj už není žádným překvapením. Již před rokem 1948 vznikají velká projekční střediska a rozjíždí se do té doby nevídaná aktivita s cílem stavět údajně co nejlevněji, co nejrychleji a co nejvíce. V 50. letech chrlí panelárny až na dřeň zjednodušené a ve své variabilitě omezené systémy několika panelových konstrukcí. Vznikají šedá monotónní sídliště, jedno druhému podobná, zelenou má systém deskových či liniových domů. Již v sedmdesátých letech se začínají projevovat zprvu řídké, později čím dál zjevnější snahy o polidštění sídlišť. Na veřejnosti se objevují první kritické hlasy, první ironické či metaforické komentáře. Po zakázaném vystoupení architektů a výtvarníků na výstavě Prostor, architektura, výtvarné umění (Ostrava 1983) přebírá štafetu seriál architektonických výstav Urbanita (Praha 1984–1988).
Staví se pražské Jihozápadní Město a spolu s nesmělým nástupem postmoderny se začínají projevovat změny: stavby začínají být komponovány nejen podle normových číselných ukazatelů, ale znovuoživuje se bloková zástavba s víceméně standardní uliční sítí a vnitrobloky. Význačným stavbám se dává atypický charakter, kdy se s panelem někdy bizarně spojují historizující cihelné či dřevěné prvky. Parter začíná být řešen variabilněji, vybavován altány, hřišti a výtvarnými díly. Podobně je tomu u sídliště Barrandov.
Zušlechťování paneláků pokračuje, se soumrakem postmoderny jsme svědky různých nástaveb (à la česká chalupa), proměňování lodžií a balkonů v zimní zahrady. Dochází i k velkoplošnému zateplování stěn a pestřejší je barevné řešení fasád. To už jsme téměř v současnosti.
Foto: Robert Zlatohlávek
Autor: Petr Kovář
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.